Jen málokteré zvíře na planetě by dnes dokázalo v člověku vzbudit tolik hrůzy jako legendární megalodon. Dávný příbuzný dnešních žraloků dosahoval úctyhodné velikosti se zuby ostrými jako břitva, v současné době již naštěstí nežije.
Nebo ano?
Kdo, nebo co že megalodon vlastně byl? Jedná se o údajně vyhynulý druh žraloka, žijící v době před zhruba 23 až 3 miliony let. Podle záznamů biologů šlo o blízkého příbuzného dnes velice dobře známého, ale nyní také ohroženého, žraloka bílého.
Megalodon nebyl pouze největším žijícím žralokem, podle vědců byl jednou z největších ryb vůbec. Podle oficiálních záznamů dorůstal velikosti od 15 do 18 metrů, existují však teorie, že žili mnohem větší jedinci, údajně mohl být dlouhý až 30 metrů a vážit neuvěřitelných 60 tun.
CO MĚL RÁD K SNÍDANI?
„Megalodon využíval své velké zuby k tomu jedinému, k čemu byly stvořeny, k lovu. Jeho jídelníček tvořily pravděpodobně velryby a velké ryby a dost možná i další žraloci. Pokud jste tak velký, musíte toho sníst skutečně mnoho, proto je nutná velká kořist, což by zahrnovalo také delfíny a velké želvy.
Máme další důkazy o stravovacích návycích megalodona ve formě zkamenělých velrybích kosti. Některé z nich byly nalezeny se značkami megalodonových zubů vyrytých na povrchu. Jiné dokonce zahrnují špičky zubů odlomených v kosti během krmení, ke kterému došlo před miliony let,“ uvedla k jídelníčku megalodona Emma Bernard, která spravuje sbírku fosilních ryb.
JAKO DVA DOSPĚLÍ LIDÉ
Aby mohl žralok úspěšně bojovat s kořistí velkou jako např. velryba, musel být schopen otevřít tlamu do dostatečné velikosti, odhaduje se, že v extrémních případech šířka jeho čelisti mohla být v rozmezí 2,7 až 3,4 metru, úplně s přehledem by byl schopen spolknout dva dospělé lidi najednou.
Zubů měl megalodon požehnaně, disponoval až 276 ostrými zuby. V běžnějších případech činilo rozpětí čelistí megalodona až 180 centimetrů a síla jejich stisku byla skutečně děsivá – asi pětkrát větší než u slavného tyranosaura a desetinásobná v porovnání se žralokem lidožravým.
Zuby měly na okrajích vroubky a byly neobyčejně robustní, tudíž mohly sloužit jako nesmírně účinná zbraň a nástroj zabíjení.
CO KDYŽ PŘECE ŽIJE?
Mnoho různých záhadologů si také v současnosti moc rádo pohrává s myšlenkou, že megalodon tak docela nevymřel a že poměrně malá populace kdesi v oceánských hlubinách přežívá dodnes. Teplotu vody neberou v potaz.
Těmto nadějím nahrávají staré legendy domorodců z ostrova Havaj, které mluví o až třicetimetrovém „králi žraloků“, jenž se dá jakousi řehtačkou ze skořápek kokosových ořechů vylákat z hlubin a uctít oběťmi.
Podobnost s legendárním krakenem je čistě náhodná. Odborníci se však této myšlence zcela vysmívají. Jak bylo řečeno, megalodoni minimálně v raných fázích svého života potřebovali teplý a mělký oceán.
V něm se v takzvaných žraločích školkách líhla z vajíček a bezpečně vyrůstala mláďata.
NESCHOVAL BY SE
Je obtížné si představit, že by školky pravěkých žraloků unikaly pozornosti, která je dnes k oceánu upřena ze strany vědců i veřejnosti. I kdyby si megalodon dokázal zvyknout na nízké teploty a kladl by vajíčka v největších hlubinách planety, jako je například Mariánský příkop, kde by si jich výzkumníci nejspíše nevšimli a kde byly objeveny zubní fosilie, zůstává otázkou, čím by se tam čerstvě narozená rybožravá mláďata živila.
Dospělý megalodon by podle odhadů musel sežrat asi tunu potravy denně a té v obrovských hloubkách skutečně tolik není. Je tedy více než pravděpodobné, že se lidé dalšího megalodona, stejně jako dinosaurů, již nikdy nedočkají.
