Nemocniční personál a blízká rodina se sklání nad lůžkem pacienta, kterému podle všeho zbývá jen posledních pár hodin života. Je plně při vědomí. Znenadání přestane komunikovat s příbuznými, zahledí se do prázdného rohu místnosti a radostně se usměje. Přišel si pro něj posel ze světa mrtvých?

Více než polovina lidí, kteří jsou před svou smrtí při vědomí vypovídá o setkání s bytostmi pro náš svět neviditelnými. Ve většině případů za umírajícím přicházejí již zemřelí příbuzní nebo milované osoby, aby mu ulehčili odchod ze světa živých.

Tyto zážitky bývají často předkládány jako důkaz, že fyzickou smrtí život nekončí.

Renomovaná americká psycholožka Dr. Carla Wills-Brandon, která se zážitky lidí na smrtelné posteli (v angličtině DBV – deathbed visions) zabývá, shromažďuje desítky případů.

Mnoho z nich dokazuje, že jde o víc než o halucinace a bortí vědecká vysvětlení tohoto jevu. Na rozdíl od zážitků popisovaných při klinické smrti, se DBV nedá vysvětlit odumíráním mozkových buněk.

Tyto vize totiž mají lidé v rozmezí týdne až několika hodin před smrtí a jsou přitom plně při vědomí. Je to důkaz existence onoho světa?

Má smrt ženskou podobu?

„Kdo jsou ti lidé?“ ptá se pacient nemocničního personálu. Jeho pokoj je však prázdný a zdravotníci zůstávají ve střehu. Tuší, co bude v dalších hodinách následovat. V některých případech za umírajícími přicházejí zcela cizí lidé.

Nejčastěji vídají neznámou ženu, jejíž přítomnost si nepřejí a dožadují se jejího odchodu. Je to snad sama smrt? Jindy nemocné navštěvují celé skupiny cizinců. „Moje matka za poslední rok neustále přicházela a odcházela z nemocnice.

Při každém přijetí byla na pokraji smrti. Byla schopná souvislého uvažování, netrpěla přeludy,“ popisuje situaci své nemocné matky Dr. Carla Wills-Brandon a líčí její podivný zážitek:

„Jednou v nemocničním pokoji, asi ve dvě hodiny ráno, kdy byl všude klid, moje matka zírala dveřmi svého pokoje do chodby, která vedla k sesterně a ostatním pokojům. ,Mami, co vidíš?´ zeptala jsem se. A ona s tichým klidem odpověděla: Ty je nevidíš?

Chodí chodbou celé dny a noci. Jsou mrtví.“ Byli tito neviditelní návštěvníci skuteční?

Andělé bez křídel

Britský fyzik a parapsycholog sir William F. Barrett (1844–1925) je prvním odborníkem, který se tématem vizí na smrtelné posteli zabývá.

Sám zpochybňuje obecně přijímanou teorii, že přeludy jsou jakousi formou splněných přání, kterou nám mozek podsouvá, abychom si zmírnili trápení v posledních chvílích. Ve skutečnosti totiž vize umírajících vůbec neodpovídají jejich představě posmrtného života.

Barrett se setkává s několika případy, kdy jsou nemocné děti zklamány poté, co viděly anděly bez křídel. Popisuje například umírající dívku, která se náhle posadí ve své posteli a říká:

„Andělé, vidím anděly.“ Pak je ale zmatená. „Proč na sobě nemají křídla?“ Badatel tedy vznáší důležitou otázku: Pokud by vize na smrtelné posteli byly pouhé fantazie, proč tato dívka viděla něco tak odlišného od svých očekávání?