Jedná se o velmi starý lék ze střední Asie. Dochované psané zmínky o mumiu jsou více než 3000 let staré. První záznamy pocházejí z účetních knih tibetských lékařů, první ucelené informace o něm se objevují ve spisech z roku 558 př.

n. l. Jeho na pohled lepkavý povrch nenapovídá jeho údajnému komplexnímu léčivému působení na lidský organismus. Při dlouhodobém užívání prý ovšem dokáže zmírnit nejen únavu, ale také různé zdravotní obtíže a urychlit regeneraci tkání. Co vše opravdu umí tato látka, přezdívaná černé zlato?

Uvnitř jeskyně na jižním svahu jednoho z kopců ruského Kavkazu olizuje kamzík černou hmotu na stěně. Když se odněkud zdola blíží kroky mužů, zvíře otáčí hlavu a uhání pryč. Do jeskyně přicházejí tři muži pro substanci, na níž si před chvílí kamzík pochutnával.

Místa výskytu této tmavě zbarvené, polokapalné hmoty – mumia – zná jen několik zasvěcenců z rodin z blízkého okolí. Mumio se totiž vyskytuje především v jeskyních v určitých nadmořských výškách na svazích hor střední Asie.

Navíc zde musí být čistý vzduch a dostatek slunce. Přestože se rozhodně nejedná o kouzelný všelék, účinky mumia nás prý mohou překvapit. Co vše dokáže tato látka vyléčit a jaké jsou teorie vysvětlující její vznik? A proč její název, pocházející z řečtiny, znamená „tělo uchovávající“?

TAJEMNÝ PŮVOD

Čisté mumio, které je svou konzistencí a barvou podobné asfaltu, je podle některých teorií rostlinného nebo snad živočišného původu. Podle českého odborníka na tuto látku Martina Vachalce (*1965) je však pravděpodobnější, že vzniká za velkého tlaku v průběhu 500 až 1000 let čistě geologickou cestou z usazenin.

Ať už je skutečnost jakákoliv, o této látce se pochvalně zmiňují již starověké indické a tibetské spisy. Právě z těchto oblastí se mumio rozšiřuje do západní Asie a odtud do Evropy. Jeho léčivé účinky zná například antický řecký filozof a všestranný vědec Aristotelés ze Stageiry (384–322 př.

n. l.) nebo německý lékař, alchymista a astrolog Paracelsus (1493–1541). Jeho příznivé působení potvrzují i moderní lékařské ruské a americké studie ve 20. století. V případě mumia má jít o silný adaptogen (látku fyzicky i duševně harmonizující lidský organismus).

Avšak je třeba zdůraznit, že jako cokoliv jiného, ani mumio není všelék. U každého člověka jsou jeho účinky zcela jiné. Na co tedy některým lidem pomáhá?

NA ASTMA I VŘEDY

Užívání mumia údajně u části nemocných vyrovnává krevní tlak, posiluje obranyschopnost, léčí impotenci, eliminuje stres a zlepšuje koncentraci. „Tyto informace se pochopitelně nedají zobecnit, záleží na typu člověka – na někoho mumio působí silně a okamžitě, jiný potřebuje více času,“ říká Martin Vachalec a dodává:

„Navíc je mumio čistě přírodní produkt, nemá tedy na rozdíl od jiných látek žádné vedlejší účinky.“ Mnoha lidem má pomáhat s žaludečními vředy, průjmy, zácpami, a posiluje i trávicí trakt. Prospívá prý také při chorobách dýchacích cest a pomoci může s léčbou nachlazení, angíny nebo astmatu.

„Pomáhá všude tam, kde jsou narušeny sliznice,“ říká k mumiu český specialista. Mumio užívané vnitřně prý také dokáže urychlit srůstání kostí a vaziva. Zevně pak údajně napomáhá urychlovat regeneraci postižených tkání pokožky, jako třeba akné, různé jizvy, šrámy a popáleniny.

Skutečně mumio dokáže pomoci na všechny tyto neduhy? Ani od mumia prý ale nemůžeme čekat nemožné a nezabírá na vše! Proč lidé – obrazně řečeno – svěřují svůj život látce, o níž ani přesně není známo, jak vzniká a jaké je její složení?

Petr Koutský