Moderní civilizace v minulém století zaměřila snahu léčit choroby fyzického těla hlavně směrem k chemickým lékům. Dnes se však stále častěji dostává ke slovu také tajemné umění našich prababiček – bylinkářství.

Léčivé bylinky mají totiž na lidské zdraví mnoho pozitivních účinků. Proč by tedy šalvěj neměla chybět v žádné domácí lékárničce?

Babské ucho, koníčky, smrtky, šalvina, babí roucho či vlčí chvost – to vše jsou lidové názvy jedné z nejznámějších léčivek na světě, šalvěje lékařské (Salvia officinalis L.). Její léčivé účinky jsou dobře známy již ve starověku, kdy se jí často přezdívá salvatrix – spása.

Listy jsou pokládány za symbol věčného života a dávní Řekové a Římané je údajně používají jako tonikum pro tělo i duši, ale také jako lék proti hadímu uštknutí a souchotinám. Ve starém Egyptě je šalvěj užívána jako lék proti moru a navíc je považována za mocnou magickou bylinu – dodnes je často přidávána do různých vykuřovadel, protože má očišťovat prostor od negativních energií.

Traduje se, že přináší moudrost, zdraví i bohatství a má čarovnou moc v lásce. Pokud nosíme snítku šalvěje u sebe, má ochraňovat od zlých sil. Ve středověku se stává univerzálním lékem proti většině neduhů.

Podle jednoho prastarého receptu stačí sníst tři lístky šalvěje posypané solí a zmizí všechno píchání v těle. A kdo pije ve víně roztlučenou sušenou šalvěj, vypudí prý z těla všechny neduhy… Funguje její magická moc i dnes?

ZÁZRAK S NAHOŘKLOU CHUTÍ

Původním domovem této byliny z čeledi hluchavkovitých je Středomoří, ale dnes je rozšířena téměř po celé Evropě. Jde o víceletý polokeř, který dorůstá výšky více než půl metru a v létě kvete modrofialovými květy.

Listy mají obvykle šedý či stříbřitý povlak a výraznou nahořklou vůni a chuť. „Existuje mnoho různých druhů šalvěje, ale nejznámější a nejčastěji používaná je bezesporu šalvěj lékařská, která obsahuje mnoho účinných látek,“ tvrdí pražská bylinkářka Gabriela Globočniková (*1951). Mezi účinné látky patří hlavně silice – thujon, salviol, kafr, sineol a borneol, ale také třísloviny, oxyterpenové kyseliny, estrogenní hormony a další látky. Užitnou částí rostliny jsou listy, které je ideální sklízet v době před rozkvětem byliny, tedy v květnu či červnu.

„Listy je nutné sbírat za suchého počasí, nejlépe kolem poledne, protože tehdy obsahuje nejvíce účinných látek. Suší se naskládané v tenkých vrstvách mimo dosah slunečních paprsků, při umělém sušení by teplota neměla přesáhnout 35 °C.

Sušenou bylinu skladujeme v uzavřené nádobě na suchém a tmavém místě,“ radí bylinkářka. Jak můžeme léčivé účinky šalvěje lékařské využít?

JAK VÁM MŮŽE POMOCI?

Šalvěj nachází široké uplatnění v lidovém léčitelství, a to jak při zevním, tak vnitřním použití. Známá je hlavně svými dezinfekčními, antibakteriálními a antivirózními účinky. Pomáhá při nachlazení, kašli, rýmě, angíně a dalších nemocech dýchacích cest.

„Ve formě nálevu se používá jako kloktadlo při bolestech v krku, ale i při aftech, otocích v dutině ústní a při zánětu a krvácení dásní. Nálev ze šalvěje navíc pomáhá léčit akné i další kožní choroby a plísňová onemocnění kůže.

Užívá se i k vymývání zanícených ran,“ popisuje Gabriela Globočniková. Rozmačkané listy působí blahodárně také na štípance od hmyzu a špatně se hojící rány. Při vnitřním užití má šalvěj pozitivní účinky na činnost trávicího traktu – pomáhá při plynatosti, zlepšuje trávení i funkci žlučníku a zabírá při léčení žaludečních i střevních katarů a otravy jídlem.

Doporučuje se rovněž jako lék při chorobách jater i ledvin a je prostředkem v boji proti nadměrnému pocení. Kromě toho má mít uklidňující účinky na organismus, hlavně při nervovém vypětí nebo stresu.

„Povzbuzuje činnost mozku a nervové soustavy, pročišťuje krev a odvádí hleny. Někdy se používá i k uvolnění křečí, při chorobách míchy a žláz, při chvění končetin, zabraňuje záchvatům mrtvice a posiluje celé tělo,“ dodává pražská bylinkářka.

No, není to zázračná bylinka?

Lenka Kabeláčová