Může oheň přijít bez varování, zdánlivě odnikud a rozhořet se tak, že během chvilky je z lidského těla hromádka popela? Je spontánní samovznícení reálnou hrozbou?

Americký lékař v penzi J. I. Bentley se 4. prosince 1966 večer rozloučil s přáteli, kteří ho navštívili doma v Pensylvánii. Zůstal sám. Když ráno vešel do domu Don Gosnell, aby zkontroloval elektroměr, našel na zemi propálenou asi metrovou díru.

Na jejím okraji byla lidská noha ještě v bačkoře, s hromádkou popela jediné, co po lékaři zbylo.

„Oheň, který hořel tak prudce, že zcela strávil celý zbytek těla doktora Bentleyho, zanechal jeho chodítko nedotčené vedle díry,“ prohlásil koroner po ohledání místa.

Bentley nemohl vzplát od své dýmky, ta byla na podstavci v ložnici a jiskra z ní by nevytvořila tak intenzivní žár. Případ nese charakteristické znaky záhadného samovznícení.

Extrémní žár zevnitř

Těla obětí obvykle shoří na popel téměř celá s výjimkou částí končetin za pár desítek minut. Přitom v krematoriu je ke zpopelnění těla třeba teplota nejméně 1200 °C několik hodin, a přesto výsledek není dokonalý. Velké kosti musí být dodatečně rozdrceny.

Oběti samovznícení zasáhne extrémní žár, který se ale nepřenese na štos novin ležící jen centimetry od obětí. Podle očitých svědectví zdroj ohně není vnější. Plameny naopak vycházejí přímo z těl obětí.

Tomu přihlížel před 50 lety britský hasič Jack Stacey, když zasahoval na předměstí Londýna u muže bez domova v plamenech. „Na jeho břiše se objevila štěrbina dlouhá asi 10 cm, vyskakovaly z ní plameny, jako by uvnitř hořel benzin,“ uvedl hasič do protokolu.

„Abych oheň uhasil, lil jsem vodu z hadice přímo do břicha toho žebráka, protože se mi zdálo, že právě tam je jeho ohnisko.

Nemám nejmenší pochybnosti, že ohnisko ohně bylo uvnitř těla.“ Muže nezachránil a ani po důkladném ohledání nebyl v okolí nalezen jediný zdroj požáru. V rozbořeném domě nebyla elektřina ani plyn.

Zrádný metabolismus

V minulosti se samovznícení nejčastěji vysvětlovalo nadměrným požíváním alkoholu. Zmiňovány byly nadpřirozené síly, mimozemšťané, působení neznámých energií, a tajné zbraně.

Zatím nejpravděpodobnější vysvětlení předložil roku 2012 britský biolog B. J. Ford, podle nějž je na vině vysoce hořlavý aceton. Ten se v lidském těle tvoří během složitých metabolických procesů.

Za určitých podmínek játra vylučují aceton do krve, odkud se šíří dál do těla. Nebezpečné je, když se kvůli pocení začne usazovat v šatech postiženého.

Pokud se ho nahromadí dost, k zažehnutí stačí jen výboj statické elektřiny vznikající při tření textilu ze syntetiky, česání vlasů apod. Může být aceton produkovaný lidským tělem odpovědí na tajemné samovznícení?

Aceton podle Forda v extrémních případech vzplane tak rychle, že postižený nemá proti ohni šanci bojovat.

Ford novou teorii ověřil pokusem, při němž vytvořil miniaturní model lidského těla z vepřových tkání nasáklých acetonem a na provizorní židličce z hliníku ho zapálil. Figurka ihned vzplála a během pěti minut z ní zbyly jen části horních končetin.

Okolní předměty byly žárem nedotčené, byly nasáklé tukem a model hořel modrým plamenem. Vše odpovídalo očitým svědectvím.