V září roku 1998 se poblíž Nového Skotska odehrála jedna z největších leteckých katastrof všech dob. Letecký spoj 111 společnosti Swissair mezi New Yorkem a Ženevou s 229 lidmi na palubě se za nejasných okolností zřítil do moře. Proč stále existují pochybnosti o tom, co se přesně stalo?

Na Kennedyho letišti v New Yorku právě probíhá pravidelná večerní rutina. Na letištní ploše čeká na povolení k odletu let 111 společnosti Swissair mířící do švýcarské Ženevy. Povolení je konečně uděleno. Letadlo roluje na vzletovou dráhu, nabírá rychlost a nakonec se úspěšně odlepuje od země. Na řídící věži narůstá znepokojení, když se ukáže, že z letadla záhy po startu nepřicházejí žádné informace. Nakonec se však ukazuje, že jen piloti chybně nastavili frekvence vysílání. Půl hodiny po startu už je vše v pořádku a letadlo pokračuje ve své cestě. Ve 22:12 ucítí piloti kouř a prosí letušku, aby zavřela přívod klimatizace. O další minutu později padne rozhodnutí jednat podle předpisů a přistát raději na nouzovém letišti. Řídícímu středisku je oznámen stav tísně a letadlo je navedeno na přistání v Halifaxu vzdáleném asi 120 kilometrů. Tam ale nikdy nedoletí. Co přesně se na palubě stalo?

ROZTŘÍŠTILO SE O HLADINU

Piloti si nasazují kyslíkové masky a upravují kurz směrem k Halifaxu. Klesají však pomalu, netuší, jak je situace vážná a dodržují stanovený postup, který jim při kouři v kabině dává na přistání pohodlných dvacet minut. Jenže 55 kilometrů od prahu dráhy letiště v Halifaxu je jasné, že na první pokus stroj nepřistane. Letadlo je znovu navedeno nad moře, kde se jeho piloti snaží o vypuštění paliva. Jenže v tu chvíli se v kokpitu objeví první plameny a přístroje rychle vypovídají službu. V šílené rychlosti 900 km/h naráží letoun na mořskou hladinu, která ho roztříští na miliony kusů. Nikdo na palubě havárii nepřežije. Následujícího dne začíná jedna z největších operací na vyzvednutí trosek. Jsou nalezeny černé skříňky, ale záznamy na nich jsou neúplné. Vyšetřování je intenzivní ale poměrně rychle směřuje k výsledku – za vzniklý požár může zábavní systém IFE. Tedy malé displeje umístěné v opěradlech sedadel. Závěry ale řadu lidí neuspokojují. Objevují se totiž náznaky, že všechno mohlo být ještě trochu jinak…

CÍLENÁ SABOTÁŽ?

Zatímco kanadský Výbor pro bezpečnost dopravy (TSB) má o příčinách havárie jasno, někteří experti a dokonce i policisté jejich závěry zpochybňují. Speciální vyšetřovatel kanadské policie Tom Juby, který se zúčastnil ohledávání trosek, například tvrdí, že na místě našel stopy hořčíku, oxidu železitého a zinku, což jsou látky naznačující nějaké zápalné zařízení. „Řekl, že vyšetřování mělo být rozšířeno na podezření z mnohonásobné vraždy a mělo se rozšířit na Spojené státy, kde letadlo vzniklo, případně na Švýcarsko,“ uvádí kanadský analytik a publicista Steffan Ileman. Jenže to není zdaleka vše. Let 111 byl známý tím, že jím pravidelně cestují důležití úředníci a vlivní politici či byznysmeni. Na palubě osudného letu byl například saúdský princ či významný příbuzný íránského prezidenta. Nemohlo jít nakonec o záměrný útok, jehož cílem bylo zneškodnit nějakého pasažéra?

ŠEL NĚKDO PO DIAMANTECH?

V souvislosti s osudovým letem 111 se navíc mluví i o dalších motivacích k sabotáži. Tragédie se kupříkladu stala v době, kdy se ukázalo, že Švýcarsko má ve svých bankách obrovské bohatství, které patřilo obětem holokaustu. To pochopitelně vyvolalo obrovskou vlnu nevole a nenávistných projevů vůči této zemi. Záhadologové pak poukazují na spekulace o tom, že letadlo mělo za přísného utajení převážet náklad diamantů, rubínů a dalších cenností za více než půl miliardy dolarů. Vše mělo být uloženo ve speciálním kontejneru v nákladovém prostoru. Co se s pokladem stalo po havárii, ale nikdo neví. Všeobecně se má za to, že kameny skončily na dně oceánu, kde možná odpočívají dodnes. Tedy alespoň neexistují žádné informace o jejich nalezení. Co když bylo vše součástí nějakého šíleného plánu na jejich získání? Mohl je krátce po havárii z moře někdo vyzvednout?