Tajuplné společenství zvané Rožmberský řád lebky vzniká v 16. století a sdružuje nejvýznamnější osoby své doby. Jeho účel dodnes není zcela znám.

Přestože se společenství tvářilo jako zcela neškodné, mohlo mít nějaký skrytý účel, o němž dnes můžeme jen spekulovat?

Skupina mužů zahalených do černých plášťů stojí před oltářem a čeká na svého ve velmistra. Když konečně přichází, tak před ním pokleknou, zatímco on staví na oltář jejich relikvii v podobě zlaté lebky. Mše může konečně začít.

Jaká byla vlastně podstata tajemného rožmberského řádu? Snažili se jeho členové vyvoláním temných sil dosáhnout mocného vědění, nebo jim šlo o něco víc?

Jen pro vyvolené

Zakladatelem a zároveň velmistrem řádu je proslulý český šlechtic Petr Vok z Rožmberka (1539–1611). Dodnes jeho stopy nalezneme na zámku v Třeboni. Rožmberský řád lebky můžeme považovat za nejvýznamnější tuzemský řád, který u nás kdy vznikl.

Ve své době sdružuje ty nejvýznamnější muže českého království jako například diplomata Kristiána I. z Anhaltu (1568–1630) či moravského šlechtice a politika Karla staršího ze Žerotína (1564–1636). Řád se řídí striktními pravidly.

Může mít jen 12 členů a členství se dědí z otce na syna. Má dvě hesla: „Memento mori“ (Pamatuj na smrt) a „Cogita aeternitatem“ (rozjímej o věčnosti). Znakem a relikvií řádu je zlatá, 27 gramů vážící lebka.

Spolu s ní také každý člen nosí stříbrný prsten s lebkou. Co je cílem tohoto společenství?

Smrt je nepodstatná

Podstatou řádu má být údajně především zkoumání a polemizování o věcech mezi nebem a zemí. Smrt se pro členy jeví jako naprosto nepodstatná věc, protože důležitá je duše a lidské vědění, společně se skutky, které člověk za svého života vykonal.

Řádu má jít o jakési vzkříšení antického smyslu života a morálky. Členové údajně zkoumají krásy života a oslavují umění a vzdělání. Skutečně tomu tak bylo? O jejich bádání můžeme jen polemizovat.

Z dnešního pohledu se zdá až naivní zakládat řád kvůli takovým hodnotám. Nešlo jim přeci jen o něco více?

Hledání pravdy

Do dnešních dnů se o řádu příliš informací neuchovalo. Jisté ale je, že Petr Vok, který si užíval krás života naprosto veřejně a všem na očích, by určitě neinvestoval čas a peníze jen tak do něčeho.

Když vezmeme v úvahu jeho zálibu ve vědě a alchymii, je nasnadě otázka, jestli řád přeci jen neměl jinou povahu než-li klub intelektuálů. Celé Čechy jsou v té době plné učenců a mystiků, kteří mohli členy v lecčems inspirovat.

Mohli snad v podzemí třeboňského zámku provádět nějaké tajemné rituály? Ale jaké? Zabývali se výrobou kamene mudrců? Či snad elixíru mládí, či výrobou zlata? Možné je vše.

Skutečností zůstává, že řád zanikl v roce 1617 smrtí posledního velmistra Jana Jiřího ze Švamberku (1548/1555–1617), dědice rožmberského dominia. Co když jsou jeho členové stále aktivní a působí v utajení? Žádné důkazy pro to však prozatím nemáme.