Upocení námořníci vykládají z právě připlutých lodí zlato, drahé kameny i vzácné látky. Náklad se však na břehu dlouho neohřeje a hned putuje na povozech do Jeruzaléma, kde na něj netrpělivě čeká izraelský král Šalamoun.

S výsledky výpravy do země Ofír může být nadmíru spokojený. Jenže co je tento tajemný kraj zač?

Číšník dolije do zlatého poháru víno. Šalamoun (vláda asi 970–931 př. n. l.) ho pozvedne a napije se. V průběhu života se mu podaří v hlavním městě Izraelského království shromáždit nebývalé zvláštnosti.

Nejenže postaví Jeruzalémský chrám, ale na dohled od něj i dechberoucí palác, kde je prý všechno nádobí vyrobené ze zlata. Stejným materiálem je pokryt také Šalamounův trůn, který díky důmyslnému vnitřnímu mechanismu dokáže vyzvednout panovníka až do křesla.

Šalamounovo bohatství je zkrátka nezměrné. „Za jeho vlády bylo v Jeruzalémě stříbra jako kamení a cedrů jako planých fíků,“ dočítáme se v Bibli. Z velké části za to izraelský král vděčí námořním výpravám do vzdáleného Ofíru.

Vlastní magický smaragd

Místnost osvětluje několik vysokých svíček. Král Šalamoun sedí za podivně vyhlížejícím stolem, mumlá tajemné formulky a prsty přejíždí po zelené tabuli.

Deska stolu totiž není vyrobená z obyčejného dřeva, ale z jednoho obřího smaragdu, který je nejen neobyčejně krásný, ale má údajně i magické vlastnosti. Šalamoun ho používá na věštění budoucnosti. Dovést si ho nechal z Ofíru.

„Král totiž měl na moři lodě, které připlouvaly jednou za tři roky a přivážely zlato, stříbro, slonovinu, opice a pávy,“ informuje nás Bible. Možná, že odtud získal i legendární prsten, díky němuž může vyvolávat astrální bytosti včetně andělů. 

 

Lodě mu ztroskotají

Z rušného přístavu Ecjon-geberu u Rudého moře, v nejsevernějším místě Akabského zálivu, odplouvá několik honosných lodí. Vybudovat je nechá Šalamounův vzdálený potomek, judský král Jóšafat (vládne asi 873–849 př. n.

l.), který by rád z Ofíru stejně jako jeho slavný předek získával zlato a drahokamy. Příliš daleko se však jeho výprava nedostane. Zřejmě díky neobyčejně silné a nečekané bouři ztroskotají Jóšafatovy lodě krátce po vyplutí ještě na dohled od přístaviště. Po tomto neúspěchu se už nikdo nikdy do bájného Ofíru nevydá. 

Vládla Ofíru královna ze Sáby?

Podle některých badatelů se Ofír nacházel na území dnešní Etiopie. „Je klidně možné, že nešlo o samostatné království, ale o pouhý přístav,“ myslí si americký historik William Smith.

Právě z Etiopie však zřejmě pochází i záhadná královna ze Sáby, která se doslechne o neobyčejném Šalamounově bohatství a krále osobně navštíví. „Poté darovala králi 120 talentů zlata a veliké množství balzámů a drahokamů,“ dozvídáme se.

Podle Bible však poklady evidentně nepocházely z Ofíru. Z následujících vět navíc vyplývá, že tajemné město leželo pravděpodobně na hony daleko od země ovládané královnou ze Sáby.

Odpověď leží ve schodech    

„Musím sem chodit častěji,“ říká si král Šalamoun a stoupá po schodech do Jeruzalémského chrámu. Možná že právě ony stupínky nám dávají odpověď, kde bájný Ofír ležel. Jsou totiž vyrobené ze santalového dřeva.

„Loďstvo, které jelo do Ofíru pro zlato, dovezlo odtud veliké množství santálového dřeva a drahokamů. Král z toho dřeva vyrobil schody pro Hospodinův chrám,“ píše se v Bibli.

Santal přitom patří mezi vzácné listnaté stromy, které rostou hlavně v jižní Asii, konkrétně v Indii.

Už v 19. století proto německý orientalista Max Müller (1823–1900) dojde k závěru, že by se za Ofírem mohla skrývat Abhira, oblast bohatá jak na santály tak na drahokamy nedaleko ústí řeky Indus u Arabského moře.

Současní badatelé se však častěji přiklánějí k nedalekému Cejlonu. Anebo je Ofír jen mýtem?