Je až podivuhodné, jakým způsobem se za statisíce let proměnila fauna a flóra na naší planetě. Mnozí však věří, že někteří prehistoričtí tvorové přežili a že se dodnes ukrývají na těch nejodlehlejších místech.

Mezi takové tvory má patřit i obří medvěd, kterému původní obyvatelé Kamčatky přezdívají irquiem. Skutečně ho ještě před pár desetiletími lovili?

Arctodus simus neboli medvěd krátkočelý. Tak zní název jedné z největších pozemských šelem, která obývala ještě před deseti tisíci lety Severní Ameriku.

V principu šlo o až 2,5 metru vysokého medvěda se zvláštním krátkým čumákem, který byl neohroženým a překvapivě rychlým predátorem se zálibou v prakticky jakémkoliv mase – ať už šlo o mršiny nebo o cokoliv živého.

Vědecky podložených informací o tomto zvířeti máme jen málo. Má se za to, že žil pouze na území Severní Ameriky a že vyhynul zhruba před deseti tisíci lety. Jenže i sami vědci přiznávají, že toho vědí méně, než by bylo potřeba.

Existují náznaky, že medvěd se ve skutečnosti rozšířil přes zamrzlou Beringovu úžinu i do Asie a že se postupně přizpůsobil měnícím se klimatickým podmínkám, což mu umožnilo na těch nejodlehlejších a nejhůře dostupných místech přežít.

Může se snad stále ukrývat na nepřístupných místech Kamčatky, jak tvrdí někteří kryptozoologové?

UKÁZALI JEHO KŮŽI

Ruský lovec a dobrodruh Rodion Sivolobov právě živě vyjednává s domorodou rodinou obývající jednu z odlehlých vesnic Kamčatky.

Jeden z pastevců sobů cosi výrazně gestikuluje a nakonec odchází do příbytku, aby Sivolobovi ukázal to, co chce celou dobu spatřit. Konečně! Před lovcem místní rozprostírají obrovskou šedobílou kožešinu a z jejich úst padá jediné slovo: irquiem.

Lovec je v úžasu. Je zřejmé, že kůže opravdu pochází z medvěda výrazně většího, než je obvyklé. Trvá ještě nějaký čas, ale Sivolobovi se nakonec podaří získat nejen vzorky srsti, ale i mnohé fotografie.

„Sobovolov sesbíral také očitá svědectví o setkání s irquiemem ze 70. a 80. let minulého století. Na jaře 1987 pak získal samotnou kůži,“ uvádí ve své knize o tajemných tvorech americký kryptozoolog George Eberhart. Proč však navzdory těmto důkazům vědci existenci irquiema nikdy neuznali?

MEDVĚDÍ BŮH?

S postupem času zkoumají Sivolobovem přinesené důkazy další ruští badatelé a přichází s nejednoznačnými názory.

Zatímco někteří věří, že jde o nezvykle velkého bílého medvěda, další tvrdí, že jsou fotky příliš nekvalitní a že na nich klidně může být i kůže medvěda hnědého. Je tedy se záhadou konec? To není podle kryptozoologů tak jednoznačné.

O irquiemovi se totiž v oblasti hovoří už po staletí a většina z domorodých obyvatel je o jeho existenci naprosto bytostně přesvědčena. A co víc: Jeho výskyt si místní tradičně spojují s přírodními bohy a duchy.

V tomto případě pak hlavně s medvědím bohem Kjnyn Kutčo, který prý už odnepaměti napadá sobí stáda a nahání hrůzu pastýřům i zkušeným lovcům. Skolit ho je pak tou největší výzvou, protože má být výrazně větší a houževnatější než jiní medvědi.

Vyznačuje se prý také zvláštní chůzi, kdy dává vpřed nejprve přední nohy a až poté zvedne ty zadní. I to – alespoň podle toho co víme – odpovídá pohybu onoho prehistorického medvěda krátkočelého.

MNOHÁ SVĚDECTVÍ

Že je kamčatský irquiem ve skutečnosti zmíněným medvědem z pravěku věří dodnes i někteří v Rusku uznávaní zoologové.

Třeba Nikolaj Verešchagin, který se existencí tohoto obřího tvora také dlouho zabýval a který taktéž posbíral řadu svědectví o jeho spatření.

„Medvěd je velmi vzácný ale v Oljutorském, Karaginském a Tigilském okrese zastřelili místní chovatelé sobů tyto medvědy v letech 1976, 1980 a 1982,“ tvrdí badatel s tím, že vůbec poslední zprávu o spatření tvora dostal dopisem  v roce 1986. Prokázání existence irquiema se dlouho nevzdával ani zmíněný Rodion Sivolobov, který se měl nakonec sám dočkat jeho spatření.

V roce 1994 prý uviděl, jak neuvěřitelně velký medvěd s plochým čumákem trhá maso z kořisti. I v novém tisíciletí se čas od času objeví zpráva o pozorování velkého medvěda, v žádném z těchto případů však nelze toto tvrzení ověřit.

Je za zvěstmi o irquiemovi jen zveličování a lidská fantazie, nebo na Kamčatce čeká na vědce zdánlivě ztracený živočišný druh?