Pokud byste už měli tu možnost přivolat z dávnověku nějakého ctihodného druida, na co byste se ho zeptali? Možná by se vaše otázka týkala keltského všeléku, kterým bylo jmelí bílé (Viscum album). Skutečně mělo jmelí takovou magickou sílu?

Jmelí bílé (Viscum album) je poloparazitický keřík z čeledi santálovitých. Mnoho kultur jej mělo za posvátné rostlinu. Zejména Keltové přičítali jmelí doslova zázračnou sílu s účinky všeléku. Zasloužila si tato rostlina takové mimořádné hodnocení?

Jmelí v legendách

V germánské mytologii bylo jmelí symbolem jara a plodnosti. Ve starověké Galii se jmelí věnovala výjimečná pozornost. Druidové jej za pomocí zlatých srpů odřezávali z posvátných dubů.

Keltové byli přesvědčeni, že jmelí působí proti všem známým jedům a dokáže léčit i neplodnost u lidí a zvířat. Zmiňuje se o tom též římský autor Plinius starší. Jmelí se výrazným způsobem promítlo i do tradic prvních křesťanů.

Podle jejich výkladu pocházelo dřevo, z něhož byl vyroben kříž pro popravu Ježíše Krista, právě z jmelí, které bývalo kdysi mohutným stromem.

Optikou vědy

Co na jmelí říká moderní věda? Opravdu se jedná o takovou zázračnou rostlinu? Pravdou je, že o jmelí se zajímali již slavní lékaři starověku, včetně legendárních persón typu Galéna či Hippokrata.

Druhý zmíněný doporučoval jmelí například na podrážděnou slezinu. Současná věda skutečně připouští, že jmelí obsahuje množství pozoruhodných látek včetně takzvaných lektinů – glykoproteinů schopných reagovat s izolovanými nádorovými buňkami.

Jmelí dokonce údajně zlepšilo imunitní reakci u osob s diagnózou onemocnění AIDS.

V tomto pohledu se zdá, že keltští druidové tušili to, co moderní věda umí již exaktně dokázat. A pokud jmelí nefunguje jako všelék, chyba bude možná v tom, že se už dávno nesklízí zlatým srpem, co říkáte?!