Svět ho zná jako mocného vojevůdce, císaře, diktátora. Jenže Napoleon Bonaparte byl proslulý také svými výklady snů, vyprávěním duchařských příběhů a vírou ve stovky let stará proroctví, předurčující jej k velkým vítězstvím.
Byl rovněž pevně přesvědčen, že se opakovaně setkal s malou postavou, jíž nazýval „červeným mužíčkem osudu“. Ten mu však nakonec místo triumfu přinesl zkázu…
Šarlatový přízrak se zdá být poslem tragédií a neštěstí napříč celou Francií. V rozmezí 260 let se objevují zprávy o tom, že se zjevuje před nejdůležitějšími postavami té doby.
První se s ním má setkat francouzská královna Kateřina Medicejská (1519–1589). Popisuje jej jako trpasličí bytost v červeném ošacení a považuje ho za cosi nadpřirozeného, nikoliv člověka z masa a kostí. Podle ní je předzvěstí temných zítřků.
Později právě jí historici označují za hlavní iniciátorku Bartolomějské noci, masakru hugenotů (protestantů – pozn. red.) z 24. srpna 1572. Násilnosti v ulicích trvají až do října, dobové prameny uvádějí, že „v řekách plavalo tolik mrtvol, že nebylo možné jíst ryby.“ Král Jindřich IV. Francouzský (1553–1610) údajně mužíka vidí den před svým zavražděním.
Roztřesené služebné jindy ukazují tam, kde ještě před chvílí byl trpaslík v červeném, jehož měly spatřit u postele Ludvíka XVI. (1754–1793), zatímco se král pokoušel uniknout před revolucionáři a před popravou. Marně.
9. srpna 1792 se prý šarlatová postava zjevuje i jeho manželce Marii Antoinettě (1755–1793), oběma roku 1793 ukončí život ostří obávané gilotiny. Neznámé stvoření ale ještě neřeklo poslední slovo…
Známe se už dlouho
Za slavným francouzským vojevůdcem Napoleonem Bonapartem (1769–1821) trpaslík údajně přichází během egyptského tažení. Pod stíny sfing mu přislíbí dekádu plnou vítězství na všech bojištích Evropy.
Zároveň budoucího císaře informuje, že po jeho boku stojí již od dětství a že jej zná lépe, než on sám. „Mise v Egyptě neskončí úspěchem,“ varuje a naléhá na Napoleona, ať se vrátí do své domoviny.
Ta se má brzy ocitnout v ohrožení od Anglie, Ruska, Turecka a dalších „protinapoleonských“ armád. Všechny předpovědi se naplní. Roku 1809 už coby císař Napoleon přemítá po vítězné bitvě u Wargramu, v níž srazil rakouské vojsko.
Tehdy se má malý mužík v červeném zjevit podruhé. Čas se naplnil. Napoleon jej žádá o dalších pět let a dostává je pod jedinou podmínkou – nesmí podniknout tažení do Ruska. Císař souhlasí, ale domluvu poté ignoruje.
Ruská výprava pro něj vyústí v katastrofu a je začátkem jeho konce. Jak si přítomnost malé postavy vysvětlit? Měl vojevůdce jen halucinace, či příliš živé sny?
S příběhy o mužíkovi ovšem byli seznámeni i podaní v Tuilerijském paláci, dnes již bývalém sídle francouzských vládců.
Poslední setkání
Ráno 1. ledna 1814, nedlouho předtím, než je Napoleon nucen odstoupit ze své funkce, se karmínová postava zjevuje naposledy. Nejprve má přijít k císařovu ministerskému poradci Louisi-Mathieu Moléovi (1781–1855).
Ten má jasný pokyn, že si vladař nepřeje být rušen. Když ho však informuje, kdo dorazil, příkaz je ihned odvolán. Říká se, že Napoleon prosil o více času, ale od záhadné bytosti dostal už jen tři měsíce.
Během nich se zoufale snažil podniknout další válečné tažení na východ, ale to už Francie padá do rukou evropských spojeneckých vojsk, a malý velký císař 1. dubna 1814, přesně tři měsíce po návštěvě červeného trpaslíka, definitivně sesedá z trůnu.
Zbytek života tráví ve vyhnanství na ostrově Svatá Helena, kde po necelých šesti letech umírá. Je přízračný mužík v šarlatovém pouhou legendou, nebo to byl ďábel? A co si od Napoleona vzal výměnou za slíbené roky vítězství? Jeho duši?
Možná jen tak mohl císař zvládnout přihlížet dlouhým rokům válek, jež způsobil, při nichž zemřely miliony lidí?
