V řeči nepálských Šerpů znamená slovo Yeti „divoký muž“ a o tom, že se mrazivými stíny Mount Everestu plíží hrozivý zarostlý dvounožec, se mezi nimi vypráví od nepaměti. Ve zbytku světa ale „Yetimánie““ propuká až v roce 1951, kdy horolezec Eric Shipton uveřejňuje senzační fotografii otisku obří stopy!

Pořídí ji na západní stěně Everestu ve výšce 6000 metrů. Shipton patří k nejuznávanějším osobnostem horolezectví, takže jeho snímek a tvrzení si nikdo za podvrh považovat nedovolí. Fotka veřejnost uhrane.

Je úžasně ostrá, stopa na ní 33 cm dlouhá, s výrazným palcem, čím se jasně liší od otisku lidské nohy, kterou jinak dost připomíná. Ale to není vše, Shipton se navíc dostává do svatyně ve vesnici Khumdžung, ležící ve výšce téměř 4000 metrů., kde si všímá velmi zvláštních vystavených vlasů.

Když se ptá, o co jde, prozradí mu mniši, že je to Yetiho skalp! Mohou mít pravdu?

Prostá realita?

Pro amerického publicistu Martina C. Taylora (*1945) je Yeti celoživotní vášní. Už coby malý chlapec napjatě čeká na výsledky výpravy pořádané roku 1954 ropným magnátem Tomem Slickem (1916–1962). 500 mužů tehdy tráví na Mount Everestu v terénu téměř půl roku v doprovodu stopařských psů, ale ani tak se jim Yetiho najít nepodaří.

Když později sám Taylor pořádá expedici za bájným kryptidem, nechá si poradit od člověka nejpovolanějšího – nepálského krále. Vladař jej posílá do údolí Barun, liduprázdné oblasti s nejvyšší vlhkostí ze všech údolí v Himalájích.

Hodně tu prší, džungle je nesmírně hustá, proto se zde nikdo neusadil. Taylor naráží na stopy, které mu zvýší tep, ale zchladí jej místní lovec. „Ty jsou od medvědů, co žijí ve stromech,“ říká. Najednou to publicistovi všechno dává smysl.

Vždyť velké, takřka lidské stopy, jsou ve skutečnosti medvědí! Zdejší chlupatí lezci po stromech jsou kvůli svému způsobu života evolucí donuceni vysunout vnitřní prst tak, aby se jím mohli zachytit za kmen při šplhání, proto jsou na otiscích tak výrazné palce.

Taylorovy dohady potvrzuje i zkoumání DNA některých údajných Yetiho artefaktů – i ty říkají, že by mělo jít o medvěda. Má tak jedna z největších záhad všech dob nudné vysvětlení? Je Yeti nakonec „obyčejný“ medvěd?

Novodobé snahy

V roce 2007 chtějí Yetiho vypátrat protagonisté televizního pořadu Dobyvatelé ztracené pravdy. Devítka odvážlivců pod vedením Američana Joshe Gatese (*1977) míří vyzbrojeni kamerami s infračerveným nočním viděním do Khumbu, oblasti v severovýchodním Nepálu.

Zde místní v okolí řeky Mandžu ve výšce téměř 3000 m. n. m. opakovaně nalézají další obrovské, čerstvé, sotva den staré stopy. Téměř dokonalé kopie té, co vyfotil v 50. letech Shipton. „Jsou si skutečně velmi podobné.

A já nevěřím, že jde o nějakého medvěda. Čelíme tu opravdové záhadě,“ vymezuje se Gates vůči Taylorovým zkoumáním. Na tajemnosti situaci nic neubírá ani pohled vědy. Vzorky chlupů posbírané v nalezených otiscích jsou podrobeny důkladné analýze, ale odborníci nakonec jen krčí rameny.

Sekvence DNA, jíž odhalí, je pro ně totiž úplně neznámá. Jak je něco takového možné? Je snad Yeti naprosto unikátní tvor a proto nám stále uniká? Je jeho pravá podstata nějakým způsobem nadpřirozená? Nebo snad jde o potvrzení, že pochází z jiné planety, jak tvrdí někteří záhadologové?