V roce 2012 prováděli japonští vědci z Nagoyské univerzity výzkum vzorků u kmenů japonských cedrů. Zjistili přitom zajímavou skutečnost – někdy kolem roku 773 se v zemské atmosféře událo něco velice podivného.

Zaznamenali v letokruzích výrazný skokový nárůst obsahu radioaktivního uhlíku. Co se stalo?

Staroanglický záznam z roku 773 popisuje velice neobvyklou událost, kterou si tehdejší lidé neuměli vysvětlit jinak než zásahem Bohů: „Letos se také objevil na obloze po západu slunce rudý kříž, když Merciané bojovali s muži z Kentu u Otfordu a na zemí jihovýchodních Sasů spatřili nádherné hady.

“ O dva roky později popisuje německý kronikář, jak „dvě rudě žhnoucí znamení proletěla nad kostelem během tažení Karla Velikého proti Sasům.“

CO VIDĚL KAREL VELIKÝ?

Jakou katastrofu to popisují staří kronikáři? Co mohli na nebi spatřit Karel Veliký, když v čele svých vojsk táhl proti zuřivým Sasům? Přistávalo zde poškozené mimozemské plavidlo? Vybuchla blízká supernova?

Proběhla na Slunci supererupce milionkrát silnější než běžná erupce? Jak se do atmosféry dostalo tak mimořádně velké množství radiace?

ÚPLNĚ BĚŽNÁ RADIOAKTIVITA

Radioaktivní uhlík C-14 se v atmosféře tvoří díky kosmickému záření. To naráží do atomů dusíku ve vzduchu a donutí jej přijmout do své struktury neutron. Vzniklý prvek je radioaktivní a přirozeně se rozkládá zpět na dusík s poločasem rozpadu 5700 let.

Tohle se v atmosféře děje pořád, výskyt radioaktivního uhlíku C-14 je dlouhodobě stálý v množství 1:1 000 000 000 000 (jedna ku bilionu, tedy milionu milionů).

CO PROZRADILY KOMETY

K řešení záhady se přidali čínští vědci. Ti zjistili a prokázali, že tento proces vzniku radioaktivního uhlíku C-14 probíhá nejen na Zemi, ale na všech planetách ve vesmíru, kde je přítomen dusík. Také komety jej obsahují ve formě čpavku – v jejich ledu se proto nachází malé množství radioaktivního uhlíku vznikajícího také vlivem kosmického záření.

18 KILOGRAMŮ RADIOAKTIVNÍHO UHLÍKU

Vědecké týmy tedy nejprve předpokládali, že se Země v roce 773 střetla s kometou. Propočty finských a ruských vědců ale tuto možnost vyloučily. Ilya Usoskin na univerzitě ve finském Oulu a Gennadij Kovaltsov z Fyzikálně-technického institutu v Petrohradě spočítali, že v tajemném roce 773 byla ve vzduchu taková koncentrace radioaktivního uhlíku C-14, které by odpovídalo váze 18 kilogramů.

Na první pohled to vypadá jako malé množství, ale vzhledem ke koncentraci 1:1 000 000 000 000 by podle modelu rusko-finského týmu musela mít tato prolétávající kometa průměr zhruba 100 kilometrů.

MILIONKRÁT SILNĚJŠÍ SUPERERUPCE

Vysoce pravděpodobnou možností je náhlá supererupce našeho slunce. Astronomové supererupce u okolních hvězd pozorně sledují už delší dobu. Mohou být až milionkrát silnější než běžné erupce na Slunci – a i ty jsou zblízka mimořádně děsivou podívanou.

Při takové „obyčejné“ erupci se uvolní energie srovnatelná s 1 000 000 000 megatun TNT (atomová bomba nad Hirošinou měla sílu 20 kilotun) a ohřeje plazmu na desítky milionů stupňů Celsia. Okolní planety včetně Země pak zasáhne proud vysoce energetických a radioaktivních částic.

RADIOAKTIVNÍ MIMOZEMŠŤANÉ

Poslední možností je návštěva mimozemské civilizace. Mnoho badatelů se domnívá, že život na jiných planetách může stát na jiných základech, než je tomu na Zemi – jejich těla mohou například obsahovat takové množství radioaktivity, která je pro člověka smrtící už po několika málo minutách.

Vražedně silnou radioaktivitu mohou vyzařovat také jejich stroje i samotná vesmírná loď.

NEJVĚTŠÍ DOBRODRUŽSTVÍ KARLA VELIKÉHO

Pokud by takoví mimozemšťané na Zemi skutečně přistáli, ať už plánovaně, nebo následkem havárie, mohli Zemi neplánovaně zamořit radioaktivitou, i kdyby jejich úmysly nebyly nepřátelské. Je tedy docela dobře možné, že v době, kdy Slované budovali své hradiště Canburg na soutoku Ohře a Labe, nebo když Karel Veliký válčil s Avary, se odehrávalo v tehdejší primitivní a drsné době jedno z největších lidských dobrodružství.