Keltské kořeny je možné nalézt v polovině 2. tisíciletí před Kristem. Jejich původ ale jasný není…
Zdá se, že jde nejprve o různorodé skupiny obyvatel, které se postupem doby zformují v etnikum s jednotným jazykem, kulturou a náboženstvím.
Jak píše Momo Edel s kolegou Bertramem Wallrathem: „Byli, pokud vůbec, mnoho národů. Měli úplně odlišný vzhled a úplně rozdílně se chovali. Přitom přesto mluvili jedním, tím stejným jazykem.
Také měli, navzdory neuvěřitelné místní rozmanitosti světa bohů, společné náboženství. Naopak je zřejmě nezajímala státní jednota.“
HLEDÁNÍ ETNICKÝCH KOŘENŮ
Určit etnické kořeny Keltů je velmi obtížné. Keltská kultura, jejíž těžiště leží podél severních Alp a horního toku Dunaje, má však v mlze zahalen nejen původ, ale také pojmenování.
Je známo, že prvně použije název Keltoi řecký historik Hérodotos (asi 484–430/420 př. n. l.). Zdá se, že se jedná o název, který užívali i samotní Keltové. S určitostí to ale nikdo říci nedokáže…
Otázkou také zůstává, zda se jednotlivé skupiny Keltů vnímaly stejným způsobem, jako je viděli jejich okolní sousedé a moderní badatelé.
ZÁLEŽÍ, JAKÝM ZPŮSOBEM NA TO NAZÍRÁME…
Archeolog a specialista na Kelty Colin Renfrew se domnívá, že k vyjádření toho, co je možné chápat pod označením Keltové, je možné užít osm různých myšlenkových vyjádření.
Pojem totiž může mít odlišný význam v jazykovědě, historii, geografii, umění, ale i náboženství.
V neposlední řadě se zdá, že název Kelt byl chápán jinak mezi Řeky a Kelty. Každý zkrátka v tomto tajemném národě vidí něco jiného.
