Pokud si otevřete jakýkoliv žebříček nejslavnějších mytických tvorů a kryptidů, rozhodně najdete na prvních místech příšeru ze skotského jezera Loch Ness.

Bájné monstrum ukrývající se pod hladinou majestátní vodní plochy i dnes nahání téměř každý turista či lovec záhad. Jenže co když je lochneska ve skutečnosti úplně jiným tvorem? Tvorem, který je pro skotské báje a mýty snad ještě typičtější?

Zdá se vám, že je český folklor plný strašidelných příběhů o démonech, zlých bytostech a nebezpečných tvorech, kteří napadají neopatrné děti, ženy i muže?

Pokud ano, doporučujeme podívat se blíže na folklor skotský, který je v tomto směru ještě o poznání brutálnější a nabízí skutečně zarážející příběhy.

Ostatně že v něm není nouze o pořádné hororové prvky, dokládá i jeden z nejtypičtějších mytických tvorů, které v legendách této severoevropské země najdeme. Kelpie je mezi Skoty známá už po staletí.

Platí za strašidelné a smrtící zvíře, které se dokáže přeměňovat do nejrůznějších podob a které má na svědomí spoustu lidských životů. Jenže opravdu jsou příběhy o ní jen pohádkami, kterými strašívali a dodnes strašívají rodiče své děti? Nebo mají všechny ty děsivé legendy nějaký pravdivý základ?

Mnoho příběhů

Vydejme se nejprve do historie. Především v 17. a 18. století považují lidé kelpie za něco skutečného. Něco, na co je potřeba si dávat pozor a čeho je dobré se opravdu obávat.

Tento vodní kůň, což je v podstatě přímý překlad starobylého slova „kelpie“, podle legend opravdu tráví většinu času ve vodních tocích a plochách.

Je neuvěřitelně zlý a zákeřný, takže mnohdy číhá na neopatrné kolemjdoucí, na které následně bez varování udeří a stáhne je do vody, kde už je nečeká nic jiného než smrt.

Většina badatelů upozorňuje, že takových zkazek je tolik, až lze předpokládat, že přinejmenším některé z nich se opírají o reálná zmizení dospělých i dětí. „Je jen velmi málo svědků, kteří se s šelmou setkali a kteří se dožili toho, aby mohli vyprávět.

Ti, kterým se to podařilo, ji popsali jako velkého černého nebo bílého koně,“ uvádí americký záhadolog Nick Redfern ve své stati o kelpii. O jakých případech se tedy lze dočíst?

Děsivý kůň

Poměrně známá (a na poměry kelpie ještě velmi mírná) pověst vyšla v knize skotského autora Jamese Mackinleyho s názvem Folklor skotských jezer a pramenů. Pojednává o farmáři z Aberdeenshire, kterému jednoho dne při návštěvě mlýna utekl kůň.

Když se s nadávkami vydal v jeho stopách, zastoupil mu cestu kůň úplně jiný a poměrně dost zvláštní. Farmář pokrčil rameny, přivedl ho k mlýnu a nechal naložit pytli s moukou. Vtom se ale to cizí zvíře vytrhlo, rozběhlo se k nedalekému jezeru a skočilo do něj.

Další příběh zase vypráví o cestovateli, který se jedné noci neopatrně procházel po břehu jezera, když vtom spatřil, jak se z něj zvedl obrovský děsivý kůň, jehož černá srst se leskla ve světle měsíce. Tím však výčet incidentů teprve začíná.

Další zkazky hovoří o tom, jak kůň nejen vyskočil na břeh, ale zároveň donutil svým pohledem dotyčného, aby mu vylezl na hřbet, načež zvíře skočilo přímo do temné vody.

Ty nejděsivější zkazky pak hovoří o dětech, které kelpie stáhly do vody, kde je utopily a sežraly.

Starověký mýtus?

Ačkoliv tyto pověsti naznačují, že kelpie vypadá jednoduše jako velký kůň, z mnoha dalších příběhů vyplývá, že je situace ohledně jejich podoby mnohem složitější.

Mnozí přeživší totiž popustili uzdu fantazii a tvrdili, že tvor, který je přepadl, měl sice koňské tělo a dlouhou hřívu, ale také rybí ocas nebo některé humanoidní prvky.

Mnozí lidé pak věří, že jde ve skutečnosti o démona, který se dokáže proměnit v cokoliv, nejčastěji však v krásnou ženu, která láká poutníky do jezer. Ve své zvířecí podobě pak má být kelpie většinou černá, občas pak naopak sněhově bílá či tmavě modrá.

Můžeme však brát tyto informace za skutečné? To už záleží na tom, čemu věříme. Například americký folklorista Gary R. Varner věří, že víra v kelpie pochází ze starověku a že souvisí s obětováním koní a dalších zvířat vodním božstvům.

Neznámé zvíře?

U starověkého mýtu to ale nekončí. Britský historik Charles M. Smith přišel pro změnu s teorií, že by vše mohlo souviset s pozorováním vodních smrští – velkých vírů, které se na skotských jezerech často objevují.

Nebo snad mají pravdu ti, podle kterých nejde jen o fikci?

Především kryptozoologové – tedy badatelé věnující se tajemným tvorům – upozorňují, že vedle zjevně vymyšlených pověstí existuje mnoho historických záznamů o lidech, kteří prostě zmizeli při procházce podél řeky nebo jezera.

V kombinaci s tvrzením jiných obyvatel, že byli v blízkosti vodních toků a ploch napadeni nějakým podivným zvířetem vzdáleně připomínajícím koně, lze prý usuzovat, že by se ve skotské divočině mohlo ukrývat nějaké zvíře, které dalo vzniknout legendám o děsivé kelpii.

Ve skutečnosti ani nemusí být tak agresivní, jak se povídá. Pověrčiví obyvatelé si ho prostě jen spojili s několika případy, kdy někdo neopatrný spadl do vody a utonul v ní. O jaké zvíře by se ale mohlo jednat?

Obří mlok či bigfoot?

Obří mlok nebo nějaká velká ryba podobná dobře známému jeseterovi. To jsou asi nejčastěji zmiňovaná zvířata, která se objevují v souvislosti s kelpií. Zmíněný Nick Redfern spekuluje také o možnosti propojení kelpie s dalšími skotskými monstry a kryptidy.

V první řadě je to tzv. Greyman – šedý muž, což je v podstatě skotská obdoba severoamerického bigfoota.

Redfern poukazuje na to, že dle jedné legendy se kelpie umí proměňovat i ve velké chlupaté zvíře podobné opici a že právě v této podobě ji mělo spatřit několik lidí. To se ostatně mělo stát několikrát i v průběhu 20. století.

V roce 1976 spatřil rybář Paul Bell nejprve podivného tvora, který kolem něj proplouval po hladině kanálu Shropshire Union, aby následujícího dne uviděl na tom samém místě podobného chlupatého tvora, jak opatrně vykukuje z křoví.

Kelpie z jezera Loch ness

Pokud vám přijde teorie propojující bigfoota a kelpii za příliš přitaženou za vlasy, ta druhá, která bytost spojuje s monstrem z jezera Loch Ness, už se jeví být výrazně pravděpodobnější.

„Výzkumník zaměřující se na Nessie, Roland Watson, totiž už dříve zjistil, že většina staletí starých pozorování a zpráv o kelpiích pochází právě z jezera Loch Ness.

Mohly by být i Nessie a kelpie jedna a tatáž bytost?“ ptá se na to i Nick Redfern s tím, že je to podle něj klidně možné.

Za oběma tvory by mohl být kupříkladu prehistorický živočich, který z nějakého důvodu přežívá ve skotském jezeře nebo v něm alespoň ještě před stoletím přežíval. Ve hře však podle Redferna zůstává i mnohem tajemnější možnost:

totiž že je za vším nějaká nadpřirozená bytost s netušenými schopnostmi a možnostmi libovolně se ukrývat třeba i mezi lidmi. Je nakonec kelpie skutečně nějaký démonem z jiného světa?

+ Enigma dodává

Kelpie je bytostí, která je se Skotskem neodmyslitelně spojená, což se promítá do všech možných oblastí a především pak do kultury.

Kelpii můžeme najít v literatuře (především ve fantastických dílech), stala se motivem písní (jednu takovou nahrála třeba britská skupina Jethro Tull), obrazů, a inspirovala dokonce jednoho tvora z dětského seriálu Pokémon.

Ovšem asi nejslavnější ztvárnění kelpií je možné spatřit ve skotském Falkirku. V tamním parku Helix se totiž nacházejí obrovské – 30 metrů vysoké – sochy dvou koní, kelpií.

Toto monumentální dílo sochaře Andyho Scotta (*1964), které si vychutnáte díky zvláštnímu nasvícení hlavně v noci, má být odkazem na bohaté mýty a záhady Skotska.