Když v roce 1897 poprvé vyšel román Dracula irského spisovatele Brama Stokera (1847–1912), odstartovalo to vlnu zájmu o upíry a další tajemné bytosti z mýtů a legend. Jenže Stokerův Drákula nebyl zdaleka první. Evropou se měli upíři prohánět dlouho před ním.
Krajina kolem hradu Llers na severovýchodě dnešního Španělska je ponurá jako nikdy dřív. Lidé z okolních vesnic žijí v každodenním strachu z nového pána, který se v pevnosti usadil. Hrabě Arnald Estruch totiž přicestoval s cílem vykořenit z regionu veškerou herezi a přimět všechny, aby se vydali na tu jedinou pravou cestu – cestu víry k jedinému Bohu.
Mnoho lidí už bylo odvlečeno z jejich domovů, mnoho lidí čekalo strašlivé mučení v kobkách hradu a někteří skončili na hranici. Nenávist vůči Estruchovi začíná narůstat a mnoho lidí uvažuje o tom, jaké by to bylo, kdyby se ho někdo definitivně zbavil.
Přání lidu se nakonec vyplní. Jednoho večera se hrabě náhle chytne za hrdlo a zhroutí se k zemi. Okamžitě je umístěn na lůžko, kde se u něj střídají služebné a felčaři. Vše je ale marné. Po několika dnech hrabě umírá, k pohřbu ale nedojde. Kam zmizelo jeho tělo?
ZROD UPÍRA
Uvedený příběh z 12. století má tak trochu očekávatelné pokračování. V dalších dnech a týdnech se v okolí začínají objevovat mrtvoly krav. Jsou zmrzačené a zbavené veškeré krve. Mezi lidmi se začíná šeptat, že krajem obchází nějaký démon a ti nejodvážnější dokonce opakují slova některých hradních sluhů o tom, že spatřili starého hraběte, jak zcela mlád a zdráv prochází chodbami a místnostmi, aby následně zase beze stopy zmizel.
„Estruch měl také číhat v nedaleké vesnici, kde vraždil mladé muže, pil jejich krev a unášel ženy. Ty když se vracely do vesnice, byly vždy těhotné, ale jejich děti se rodily buď mrtvé, nebo zdeformované,“ doplňuje příběh britský publicista a badatel Martin Locker.
Vše nakonec končí až po letech, kdy se do kraje vypraví starý židovský poustevník znající starých kabalistických rituálů. S pomocí místních upíra vypátrá a naostřeným kůlem ukončí jeho řádění.
KOLUJE DODNES
Na legendě o upírovi Estruchovi je pozoruhodné, že ačkoliv nepatří k nejznámějším, rozhodně ji lze považovat za jednu z nejpestřejších a nejdéle předávaných. Někteří badatelé upozorňují, že se v katalánském folklóru drží už celá staletí.
Podle Martina Lockera si ji mezi sebou předávaly hlavně ženy: Matky na ní učily své dcery opatrnosti a zdrženlivosti a dříve byly také upírovi přisuzovány případy, kdy se dítě narodilo s nějakou vadou. Pro současnost pak legendu zpracoval nejpodrobněji v roce 1991 španělský spisovatel Salvador Sáinz, mnozí kritici však upozorňují, že jeho kniha Estruch je přiznanou směsí legendy s dalšími folklórními motivy a autorovou vlastní fantazií.
I tak ale platí, že je tento příběh z 12. století nejstarší zaznamenanou legendou o upírovi v Evropě. Je vůbec po možné po takové době odhalit, co z ní je pravda a co nikoliv?
VZPOMÍNKA NA KATARY?
Jak už to u podobných příběhů bývá, i v tomto případě existuje jen velmi málo důkazů, které by pravdivost podpořily. Víme jen to, že v dané době za vlády Alfonse II. Aragonského (1157–1196) v oblasti opravdu probíhalo pronásledování heretiků a že už tehdy lidé znali příběhy o tvorech sajících krev.
Jinak lze ale o podstatě legendy jen spekulovat. Někteří badatelé například pracují s možností, že je ve skutečnosti přibarvenou vzpomínkou na pronásledování náboženské sekty katarů, ke kterému v Katalánii na konci 12.
a na začátku 13. století docházelo. „Mnozí Kataři byli skutečně odsouzeni a upáleni. Mnoho jich pak uprchlo z Okcitánie na jih do Katalánska. Kdo ví, jaké další dědictví tato tajemná skupina v oblasti zanechala,“ píše Martin Locker.
Povstala nakonec legenda o prvním evropském upírovi z utrpení členů jedné z nejslavnějších křesťanských sekt historie?
