Ruiny hradu stojícího na vysokém kopci hluboko v srdci Transylvánie se potápí do tmy. Dvojice mužů však nikam neodchází. Pomalu si připravují přístroje a těší se na možná setkání s nadpřirozenými entitami.

Několik hodin se nic neděje a dvojice začíná být zklamaná. Po půlnoci však jeden z nich spatří zvláštní červené světlo nad hradbou. Marně se ho snaží natočit či vyfotografovat a oba jsou přesvědčení, že šlo o přízrak, který se zde údajně vyskytuje…

Americký potomek známého rumunského rodu Florescu John Florescu (*1954) není jediný, kdo zde na něco takového narazil.

O něco později prý na hradě spatřil přízrak španělský turista Francisco Martinez a v dalších letech zde zaznamenávají tajemné jevy i rumunští lovci duchů.

Řeč je o středověké zřícenině Poenari, která není spojená s nikým menším než s Vladem III. Drákulou (1431–1476).

Krvavá kletba?

Ačkoliv ve většině turistických průvodců lze najít v souvislosti s legendárním šlechticem úplně jiný hrad, podle odborníků je tím pravým místem, kam se Drákula vracel, právě hrad Poenari umístěný v transylvánském pohoří Fagaraš.

„Bylo to ideální sídlo pro věznění konkurentů či pro ukrytí pokladů,“ vysvětluje rumunský archeolog Dragos Mandescu (*1976), proč se toto místo knížeti líbilo.

V současnosti už je však z pevnosti jen ruina, ke které vede téměř 1500 příkrých schodů. Na své tajemné auře však Poenari nic neztratil. Hovoří se nejen o přízracích, které se prý potulují v jeho zdech, ale i o kletbě, jež měla vzniknout už v době jeho stavby.

Traduje se, že pevnost stavěli turečtí šlechtici zajatí v bitvách. Krutý transylvánský kníže je během prací různě týral a mučil a místní si mezi sebou šeptali, že jejich krev skrápí samotné základy hradu.

Podivné události

A ani u krvavé stavby to nekončí. S hradem je spojen i temný osud Drákulovy choti Elisabetty. V roce 1462 se oba manželé uzavírají na hradě kvůli blížícím se tureckým vojskům.

Dlouhé dny prožijí ve strachu z toho, že se obtížně přístupné sídlo podaří dobýt.Vladova žena to nedokáže snést a v panickém záchvatu se vrhá z cimbuří do řeky pod hradem. „Raději nechám své tělo shnít a pozřít rybami v Arges!“ zní její poslední věta.

Její bledý přízrak se prý dodnes pod hradem zjevuje a děsí místní. Od té doby se naplno šíří zvěsti o kletbě. Mnozí nepřátelé se na Poenari po celá staletí neodvažují vstoupit. Platí to i pro rod Florescu, který byl velkým konkurentem slavného knížete.

V roce 1969 umírá při výstupu k hradu historik George Florescu a jen o pár měsíců později popisuje jeho synovec Radu Florescu podivné natáčení, kterého se na hradě zúčastnil.

Jeho společník filmař Myron Yorra při něm téměř umírá na nečekané vnitřní krvácení a části filmu, ve kterých figuruje hrad, jsou údajně poškozeny.