Představte si zámek fungující jako lékařské zařízení. Trpělivé tváře sestřiček. Pacienty, kteří k nim s důvěrou vzhlížejí. Představte si takový zámek a přidejte do jeho sklepení plynové komory, lékaře v roli katů a kremační pece.

Zřízence, co v noci tajně sypou popel obětí na okolní svahy. Představte si tohle všechno a máte před sebou nejtemnější kapitolu v dějinách saského města Pirny.

Několik desítek metrů nad německým městem Pirna se rozkládá rozlehlý areál zámku Sonnenstein. Jako strážní hrad se připomíná již v roce 1269. Pro turisty je to nyní zastavení na jejich putování po takzvaném Českosaském Švýcarsku.

K českým hranicím to není daleko a hrad nad Pirnou již v dávných časech střežil linii, která vedla mezi Českým královstvím a Míšenským markrabstvím. V 18. století se Sonnenstein změnil na kasárna saského vojska.

V roce 1811 se zámek profiluje jako první Německý léčebný ústav pro duševně choré. Se stejným zaměřením vstupuje zámecký areál i do 20. století. Nástup fašizmu v Německu však pro Sonnenstein chystá děsivou a zvrácenou úlohu.

Krycí název Aktion T4

V rámci tajného programu eutanazie s krycí názvem Aktion T4 bylo na zámku Sonnenstein usmrceno na 15 000 mužů, žen i dětí. Nacistický režim rozhodl, že jsou pro společnost čisté árijské rasy přítěží a nehodní života:

mentálně postižení či retardovaní, pacienti s psychiatrickou diagnózou. Stalo se tak v období let 1940-41.

Oběti akce zaměřené na rasovou čistotu zemřely v tajné plynové komoře ve sklepení zámku. Jejich těla byla spálena v kremačních pecích, popel jednoduše vysypán do okolí. Později zde byli vražděni i vězni z koncentračních táborů. Smrtícím plynem byl oxid uhelnatý.

Testování metod holocaustu

Na zámku Sonnenstein se testovaly postupy, které byly později využívány například v koncentračním táboře Osvětim. Továrna na smrt nad Pirnou měla přibližně 100 zaměstnanců. Pacienti určení na likvidaci byli na zámek přiváženi několikrát týdně autobusy.

Systém byl podobný jako ve vyhlazovacích koncentračních táborech: lékařská prohlídka, relativně vlídné zacházení a výzva k nástupu do sprch. Lékař otočil kohoutem na lahvi s oxidem uhelnatým. Vysvobozující smrt přišla až po 20-30 minutách utrpení, záleželo na odolnosti a tělesné konstituci každého jednotlivce.

Těla byla spálena v kremačních pecích. Registrační úřad Sonnenstein zaslal rodinám obětí kondolenční dopisy s falešnými příčinami smrti.

Epilog

Od skončení druhé světové války až do roku 1989 byly události na Sonnensteinu spíše vytěsňovány z obecné paměti. Archeologický výzkum pohřebiště na svazích okolo zámku, kam byl tajně sypán popel obětí, byl proveden až v 90.

letech 20. století. Nyní je pieta místa důstojně připomínána jako memento hrůzné a nelidské ideologie, která napsala temnou a děsivou kapitolu v dějinách saského města Pirny.