Vlkodlaky – monstra, kteří jsou napůl člověkem a napůl vlkem a mohou mít možná až nadpřirozenou sílu a další schopnosti – není potřeba obsáhle představovat. Málokdo ale ví, že také Inuité, žijící původně na Aljašce, na severu Kanady a v Grónsku, mají své legendy o krvežíznivém vlkodlačím monstru.

První Adleti, jak těmto bytostem Eskymáci dodnes říkají, prý žili v dávných dobách, kdy vznikli z pohlavního spojení inuitské ženy s velkým divokým psem. Někteří se vydali za moře, kde položili základ příběhům o vlkodlacích. „Celkem pět jich zůstalo v blízkosti svého domova, kde se pomalu vyvinuli do krvežíznivých válečníků,“ vysvětluje americký kryptozoolog Rob Morphy. Přežívají ale potomci těchto tvorů dodnes? Tomu věří především pověrčiví domorodci, kteří poukazují na příběhy o krvavých vraždách nebo o výpravách do doupat těchto démonických kříženců lidí a psů.

KRVELAČNÁ BESTIE

Jeden z nejslavnějších příběhů vypráví o dvou ženách, které Adletům uprchli na saních. Další zase o smečce zuřivých Adletů, kteří napadli celou vesnici. V moderní době bychom ale svědky popisující setkání s Adletem hledali marně. Znamená to, že jde jen o výmysl? Někteří badatelé upozorňují, že to může být tím, že svědci prostě zpravidla nepřežijí. „Konfrontace mezi Adletem a člověkem jsou vždy krvavá a obvykle končí smrtí,“ píše ve své encyklopedii mýtických tvorů americká spisovatelka a vampyroložka Theresa Bane. Mnozí lidé pak věří, že Adlet je spíše duchem než skutečným tvorem. Duchem, který může přinášet kletbu připomínající lykantropii – živočišné chování, citlivost na světlo a některé fyzické proměny. Někteří kryptozoologové pak poukazují na podobnost Adleta s další bájnou bytostí – Wendigem, který má žít hlavně v oblasti Velkých jezer na severu Spojených států, a další zase věří, že je skutečnost daleko jednodušší. Může jít prostě jen o velkou šelmu?

PRAVĚKÝ VLK?

Obrovská území Aljašky by podle některých vědců mohla být jedním z posledních míst na zemi, kde se dokáží ukrývat potomci prehistorických tvorů. Adlet by tedy mohl být ve skutečnosti jen obřím vlkem. Ten sice dle oficiální teorie vyhynul před několika tisíci lety, někteří záhadologové ale spekulují, že možná přežil v nějaké pozměněné podobě do dnešních dob. Svědčí o tom prý obří stopy nacházené po celé Aljašce průběžně už od 18. století a naznačovat to mohou právě i domorodé legendy, které mohly smíchat pověrčivost a víru v různé démony a kletby s reálným tvorem – obřím vlkem. Proti této teorii však hovoří naprostá absence fotografií nebo videozáznamů. Dokáže se snad tento tvor schovávat tak dokonale, že po staletí uniká lidskému poznání?