Kam až lidské oko dohlédne, je vidět zčeřenou mořskou hladinu. Právě takový pohled se naskýtá každému, kdo zavítá na Velikonoční ostrov. Ten se totiž nachází uprostřed Tichého oceánu tisíce kilometrů daleko od nejbližší pevniny.

Přestože dosahuje rozlohy pouhých 163 kilometrů čtverečních, a je tedy jen o něco málo větší než dnešní Plzeň, je prodchnut mnoha záhadami. Svého času ho obývá tajemná civilizace Rapanujců, o níž toho mnoho nevíme.

Právě ta po něm v minulosti rozeseje stovky prazvláštních kamenných soch moai, které vědcům nedají spát.

Desítky kánoí rozrážejí mořské vlny a blíží se k sytě zeleným břehům Velikonočního ostrova. Jakmile doplují do jedné ze zdejších zátok, vyskáče několik polonahých mužů s bederními rouškami kolem pasu a dotlačí lodě až na pevninu.

Okolo roku 900 se totiž obyvatelé Polynésie vydají ze svých domovů na fascinující pouť napříč Tichým oceánem. Mimo jiné v rámci ní zakotví na Velikonočním ostrově, kde se část z nich usadí.

Domorodci zde vybudují primitivní příbytky a na zelených pláních začnou vytvářet vlastní kulturu. Ostrovu dají jméno Rapa Nui, tedy Velká země a o něco později zde vynaleznou vlastní písmo zvané rongorongo.

„Jeho symboly zapisovali na dřevěné destičky pomocí úlomků obsidiánu nebo malých žraločích zubů,“ připomíná švýcarský vědec Alfred Métraux (1902–1963). Co ale jednotlivé znaky znamenají?

Slovem dokáže i zabít

Z obydlí rapanujského šamana a písaře v jedné osobě je slyšet podivné mumlání. Před chvílí sem totiž dorazila jedna ze zdejších domorodých žen, jíž se již delší dobu nedaří se svým mužem otěhotnět. Pomoc se proto rozhodne hledat u místního šamana.

Ten zvedne hustě popsanou dřevěnou destičku a začne z ní předčítat. Písmo rongorongo je totiž podle mínění Rapanujců prodchnuto magickými silami.

Vyslovením těch správných slov je tak možné dopomoci k početí, k zvýšení úrody na polích, či k lepšímu úlovku na moři. Tím to ale zdaleka nekončí. Vyřčením odpovídajících hlásek je šaman údajně schopný připravit i člověka o život. Tuto tajemnou formulku ale může použít jen proti usvědčenému vrahovi.

Ukrývají ho před Evropany

Francouzský biskup Tepano Jaussen (1815–1891) si se zadumaným výrazem ve tváři prohlíží dřevěnou destičku pokrytou podivnými symboly.

Je to totiž právě on, komu se v roce 1868 zřejmě jako prvnímu Evropanovi dostane do rukou tabulka se záhadným rapanujským textem. „Jde o písmo, nebo jen o sérii obrázků?“ ptá se biskup sám sebe při pohledu na zvláštní znaky.

Symboly totiž připomínají lidské postavy, zvířata či rostliny. Podle některých odborníků by tak mohlo jít o obrázkové písmo. Přestože se Jaussen pokusí získat tabulek co možná nejvíce, moc se mu jich sesbírat nepodaří.

Domorodci je totiž odmítnou vydávat a pečlivě je začnou ukrývat. Zřejmě se obávají, že by je mohli Evropané rozluštit a použit jejich magickou sílu proti nim. To se ale nestane.

Rongorongu totiž rozumí jen pár rapanujských písařů, přičemž ten poslední umírá roku 1914 a tajemství písma si s sebou odnáší do hrobu.