Je noc z 24. na 25. února 1942 a Los Angeles se mění v dějiště podivné válečné paniky. Sirény varují před nepřátelskými letouny, světlomety pročesávají oblohu a protiletadlová děla chrlí jednu salvu za druhou. Nad městem se odehrává obrovská bitva.

Jenže proti komu vlastně Američané bojují? Když se rozední, nenajdou žádný sestřelený bombardér, žádného mrtvého pilota ani jediný přesvědčivý důkaz nepřátelského útoku.

Amerika je ve válce teprve několik měsíců. Japonský útok na Pearl Harbor z 7. prosince 1941 otřásne celou zemí a obyvatelé západního pobřeží se obávají, že další úder může přijít kdykoliv. Los Angeles přitom představuje mimořádně důležitý cíl:

nacházejí se zde vojenské objekty, letecké továrny i strategická přístavní zařízení. Strach ještě zesiluje skutečnost, že japonská ponorka v únoru ostřeluje ropnou rafinerii u Santa Barbary. V noci z 24. na 25. února proto město zůstává v napětí.

Krátce po druhé hodině ráno se rozezní sirény a vyhlašují letecký poplach. Protiletadlové jednotky dostávají zprávy o podezřelých objektech na obloze. Nikdo nechce riskovat, že přehlédne skutečný útok.

Čtrnáct set ran do prázdna

Krátce po třetí hodině ráno se nad městem rozpoutává skutečné peklo. Protiletadlová děla začínají pálit a postupně se přidávají další baterie.

Světlomety křižují temnotu, na obloze se objevují záblesky explodujících granátů a stopovací střely kreslí zářící čáry. Lidé vybíhají z domů, sledují dění ze střech a balkonů nebo se ukrývají ve sklepech.

Někteří tvrdí, že vidí celé formace letadel, jiní popisují jediný velký objekt pohybující se nad městem. Zprávy se rozcházejí a s každou další minutou roste zmatek. Během přibližně hodiny vypálí obránci kolem 1400 protiletadlových granátů.

Nad Los Angeles se přitom nevznáší žádný potvrzený nepřátelský bombardér. Nikdo nehlásí svržení bomb, žádné letadlo není sestřeleno. Výbuchy granátů a padající střepiny přesto způsobují škody a tragédie.

Několik lidí umírá při dopravních nehodách během výpadku osvětlení nebo na následky srdečních příhod. Ráno přichází vystřízlivění. Armáda nedokáže určit, proti čemu vlastně bojovala. Rozpory se objevují dokonce i mezi nejvyššími představiteli.

Ministr námořnictva Frank Knox hovoří o falešném poplachu a přehnané nervozitě, zatímco ministr války Henry Stimson zpočátku připouští možnost skutečného průletu nepřátelských letadel.

Balon, tajný letoun, nebo UFO?

Vysvětlení přicházejí různá, ale žádné okamžitě neukončuje dohady. Vojenská historie amerického letectva později nabízí poměrně střízlivou možnost: meteorologické balony s připevněnými světly mohly být zaměněny za nepřátelské stroje.

Když se navíc ve vzduchu začnou rozlévat záblesky explodujících granátů a kouř, pozorovatelé mohou mít pocit, že vidí další a další letadla. Válečná nervozita dokonává své dílo.

Jenže právě nejasnosti kolem toho, co jednotlivé hlídky skutečně pozorují, dávají události další život.

Záhadologové později vytahují i možnost, že nad městem operuje neznámý létající objekt, který americká děla nedokážou zasáhnout.

Slavná fotografie z dobového tisku zachycuje světlomety soustředěné na jediný bod na obloze a dodnes patří k nejznámějším obrazovým připomínkám incidentu. Důkaz mimozemské návštěvy to samozřejmě není.

Japonci po válce potvrzují, že v dané noci nad Los Angeles žádná jejich letadla nelétají. Zůstává tak především příběh o tom, jak snadno se může strach změnit v masovou iluzi. Bitva o Los Angeles se nikdy nedočká protivníka, kterého by bylo možné ukázat. Proto se k ní lidé vracejí i po více než osmdesáti letech.