V březnu roku 1742 otřásl brněnským Špilberkem mohutný výbuch, následně pevnost zachvátil požár. Pozdější vyšetřování ukázalo, že z neznámých příčin explodovalo dvacet kusů dělostřeleckých granátů. Bylo to dílo záhadných záškodníků?

V 18. století neměly již brněnský Špilberk bránit proti nepříteli hradební zdi, ale především dělostřelectvo. V pevnosti dokonce pracovala specializovaná dělostřelecká laboratoř. Skladiště byla plná výbušných granátů.

Akce sabotérů?

V areálu Špilberku tehdy vybuchlo větší množství dělostřeleckých granátů (každý o váze 10 kilogramů). Výbuch o život připravil 29 lidí. Výbuch na Špilberku nemohl z vojenského a strategického hlediska přijít v horší okamžik. Brno bylo v té době totiž obklíčeno pruskou armádou.

Každého hned napadlo, že se jednalo o akci pruských sabotérů. Obráncům Brna a Špilberku však přálo štěstí, protože výbuch mohl být pro hrad extrémně devastující. Stačilo, pokud by munice vybuchlo ještě více.

Výbuch a požár Špilberku v roce 1742 měl za následek vznik bezpečnějších kasemat v přístavbě s valenými klenbami. Tyto stavební práce na Špilberku měly nejvyšší prioritu a byly strategické z hlediska obrany celé Moravy.

Od dělostřelců k dozorcům

Budování více než sto metrů dlouhé chodby v severním křídle Špilberku a kolem sta metrů v křídle jižním trvalo dlouhé tři roky.

Svému prvotnímu účelu v situaci obléhání Špilberku však kasematy nikdy neposloužily. Císař Josef II. pak změnil Špilberk na civilní vězení pro nejtěžší zločince, kteří zde mohli očekávat temné kobky a přikování k řetězu.

Epilog

Příčinu výbuchu na hradě Špilberk v 18. století se nikdy nepodařilo zcela objasnit. Kromě sabotážní verze připadala v úvahu i neopatrná manipulace s výbušninami ze strany hradní posádky.