Myslíte si, že alchymisté usilující o výrobu zlata patří do dávné minulosti? Ani zdaleka! Ve 20. století se objevilo hned několik osobností, které tvrdily, že se jim podařilo přeměnit jiný prvek ve zlato.

Někteří z nich patřili k váženým vědcům – a touha po transmutaci živlů zdaleka nezmizela. O totéž se pokoušejí i někteří současní výzkumníci. Proč se na cestu alchymistické přeměny vydali i lidé vědy? A stojí jejich snahy na reálném základě?

Německý profesor Adolf Miethe (1862 – 1927) proslul především jako fotochemik a průkopník fotografické techniky. Mimo jiné však tvrdil, že se mu podařilo vyrobit zlato. Jak k tomu došlo?

Roku 1924 zkoumá Miethe pomocí ultrafialového světla zbarvení minerálů. Používá při tom zvláštní lampu, v níž se odpařuje rtuť. Náhle však přestane fungovat a badatel zjistí, že se na elektrických kontaktech vytvořila zvláštní usazenina podobná sazím.

K profesorovu úžasu se navíc ukáže, že usazenina obsahuje stopy zlata! Miethe je přesvědčený, že rtuť v lampě nemohla obsahovat příměsi jiného kovu. Experiment pak zkouší zopakovat a dostane stejný výsledek. Zmocní se ho euforie! Mohla by elektřina proudící lampou změnit rtuť ve zlato?

Podlehl omylu?

Zpráva o Mietheho přeměně rtuti v drahý kov obletí svět. Média spekulují o tom, že Německo začne vyrábět umělé zlato, aby splatilo své válečné druhy. Vědci si však zachovávají střízlivý odstup.

Německému badateli nakonec nabídne pomoc japonský fyzik Hantaro Nagaoka (1865 – 1950). Zopakuje Mietheho experimenty a dosáhne stejného výsledku jako on! Jestliže se dva uznávaní vědci shodli, jejich závěry musí být pravdivé, nebo ne?

„Domnívám se, že množství zlata by se zvýšilo tisícinásobně, pokud by se atomy rtuti ve vakuu ostřelovaly elektrony,“ přichází o rok později s odvážným tvrzením novodobý německý alchymista.

V nadšení z Mietheho objevu Němci budují laboratoře, které mají sloužit k výrobě zlata. Jenže ouha, očekávané výsledky se nedostaví. Co se zvrtlo? Po dvou letech vědci zjistí, že jejich německý kolega podlehl pochopitelnému omylu.

Elektronické vodiče a kovové součástky totiž v sobě obsahovaly nepatrné množství zlata, které se uvolnilo a vázalo se na rtuť. Ještě že se toho chemik nedožil!

Nová naděje?

V březnu roku 2014 vystoupí v přednáškovém sále Massachusettského technologického institutu japonský fyzik Yasushiro Iwamura. Ten zde mimo jiné prohlásí:

„Můžeme potvrdit, že došlo k jaderné transmutaci jedno mikrogramu reakčního produktu.“ Co to v praxi znamená a proč to vyvolává nadšení ve všech stoupencích alchymie?

Iwamura se domnívá, že objevil cestu, jak pomocí nízkoenergetické jaderné reakce, známé pod starším označením studená fúze, změnit jeden prvek v jiný. Tento objev chtějí Japonci využítk likvidaci jaderného odpadu.

Neotvírá se tím však zároveň cesta, jak uměle vyrobit zlato? Tento cenný kov není už dávno žádaný pouze ve šperkařství, ale využívá se například také v elektronice.

Výrobci všeho možného od léčiv po nanotechnologie by možnost získat zlato z jiného zdroje určitě uvítali. Umělé zlato by ale zároveň pořádně zamávalo se světovými finančními trhy.

Opravdu se japonským vědcům podařila přeměna prvků, nebo jsme svědky dalšího omylu?