Zemi bičuje nepřetržitý déšť. Potrvá rovných 40 dní. Na stoupající hladině se kolébá nevídané plavidlo. Archa postavená podle přesných instrukcí. Ukrývá 8 lidí a nespočet zvířat. Základ budoucího nového osídlení světa. Příběh biblické potopy znají i malé děti. Ale co je na něm pravdy?
Celý rok a deset dní navíc. Tak dlouho musí podle Bible zůstat osazenstvo archy uvnitř, dokud vody neopadnou. Sedm posledních měsíců ale archa tráví již v Araratských horách. A kde definitivně přistane?
Že jednoznačně na Araratu, 5137metrové přírodní dominantně na území dnešního východního Turecka? Hranice s Íránem a Arménií jsou odtud na dohled – však jde o nejvyšší horu země. Málokdo ví, že Ararat má vrcholky dva – Malý a Velký.
A také, že Starý zákon rozhodně není první, koho hora zaujme. Již o stovky let dříve se můžeme dozvědět, že právě tady prý pramení řeka Eufrat. A to z levého oka bohyně Tiamat, když na její od těla oddělenou hlavu babylonský bůh Marduk navrší právě tuto horu!
Tak Noe, tady máš manuál
Noe dostane varování o zkaženosti světa a blížící se potopě roky předem, aby se stihl připravit. Na stavbu záchranného plavidla mu podle Bible Bůh poskytne přesné instrukce. Archa má mít rozměry 300 × 50 × 30 loktů.
Převodem na metry by mělo jít o rozměry 135 × 22,5 × 13,5 metru, což činí poměr délky a šířky 6:1. To je důležité – tento poměr totiž využíváme dodnes. Sluší se podotknout, že nejde o klasickou loď.
V hebrejštině ji totiž popisuje slůvko teva, což v překladu znamená truhla. Vyrobena je ze stromu gofer, což je pravděpodobně cypřiš, a těsní jednak díky skvělým vlastnostem tohoto druhu dřeva, jednak díky smole nebo dehtu.
Zbylo by z ní vůbec něco?
„Léta šestistého prvého, první den prvního měsíce, začaly vody na zemi vysychat,“ dočteme se v První knize Mojžíšově. O jaké době je asi řeč? Podle židovského kalendáře by mělo jít o rok 1556, což odpovídá roku 2204 př. n. l.
s tím, že vodní živel udeří s podzimem. Noe odklopí poklop a konečně mohou všichni ven. Oblohu krášlí duha – na znamení nové boží smlouvy. Co se stane s archou? Nu… nic. Dále již nemá žádný význam. Zatím.
Ve třetím století našeho letopočtu se ale roztrhne s jejími hledači pytel. Těžko říct, pokud by skutečně existovala, zda by se z ní to dobou zachovalo alespoň pár třísek…
Plavba končí, vystupovat. Ale kde?
Hlavní pozornost se samozřejmě upírá na Ararat. Vždyť je zmíněný i v Bibli. Ve hře jsou ale i jiná místa. Pouhých 200 kilometrů od Araratu se při zemětřesení v roce 1948 vytvoří podivuhodný sesuv. Jeho tvar napovídá, že by vážně mohla být zkamenělá archa!
Na místo se od té doby vypraví nespočet výprav. Výsledky jsou značně rozporuplné. Geologové ale mají jasno: Ano, tvar je to neobvyklý, ale zcela přírodní. Nakonec do věci promluví laboratorní analýza. A ta dá za pravdu geologům. Kdepak, tohle není archa.
Britský orientalista George Sale (1697–1736) pro změnu soudí, že Ararat je v podstatě „novinkou“, protože jde o nejvyšší vrchol. Ve starověku se totiž věří, že plavba archy zatopeným světem končí na turecké hoře Judi.
Tak či onak, s důkazem v podobě archy nebo ne, dnešní vědci přicházejí na to, že biblický příběh o potopě světa vůbec nemusí patřit do škatulky pohádek.
