Vnitřek nevelkého stavení na okraji chudé irské osady osvětluje dvojice lojových svic. U masivního dřevěného stolu ve středu místnosti sedí početná rodina a právě skromně večeří, když tu se zvenku ozve táhlé zakvílení.
Všem členům rodiny při tom zvuku přejede mráz po zádech! Bojí se totiž, že ono kvílení patří neblaze proslulé víle Banshee…
Plamen lojových svic se zakomíhá a světlo zahraje na okolní zdi působivou stínohru. Otec rodiny Callum O‘Rourke se zvedne a zamíří ke dveřím. „Nebojte. Nic to nebude,“ uklidňuje ženu a děti. Pak otevře dveře a zahledí se do noci. Nic.
Nikde nikdo. Callum si proto s úlevou oddechne. Když si však jeho oči přivyknou na okolní tmu, v dálce přece jen něco spatří. Jde o postavu s bílou kápí na hlavě. Ta se otočí a upře své oči bez panenek na stavení.
Pak se nocí ozve další mrazivé zakvílení, po němž se víla rozplyne jako pára nad hrncem. O několik dní později Callum O‘Connor zemře. Ačkoli je zdravý a relativně mladý, není to pro většinu obyvatel osady žádné velké překvapení.
Onou bytostí, kterou v noci před domem spatřil, totiž měla být Banshee! „Ta byla v Irsku odnepaměti považovaná za posla smrti,“ dozvídáme se od britské folkloristky Katharine Briggs (1898–1980). Je děsivá víla výplodem bujaré lidské fantazie, nebo skutečně existuje?
POSLEDNÍ SETKÁNÍ
„Bylo to v noci za deště. Okenice byly zavřené a my se bavili o minulosti, když jsme zaslechli zvenčí nadpozemsky kvílivý zvuk,“ vypoví o svém údajném setkání s Banshee William C. Gall.
Právě on je v roce 1948 zřejmě posledním člověkem, který kdy zaslechl hlas mytické irské víly. Ta tedy není bytostí dávné minulosti, jak se může zdát, ale zjevuje se lidem ještě relativně nedávno.
Spatřit ji je prý možné již od raného středověku v Irsku a ve Skotsku. Nejčastěji má mít Banshee podobu krásné dívky v bílých šatech a s kapucí na hlavě. Kdo má tu odvahu podívat se jí do tváře, spatří v ní sněžně bílé líce a oči bez panenek.
Podle pověstí se víla zjevuje u těch rodin, které mají vbrzku přijít o některého ze svých členů. Může to být pravda?
PŘEDPOVÍ SMRT I KRÁLI!
Ve tváři skotského krále Jakuba I. (1394–1437) se zračí nebývalý strach. Sedí skrčený ve své skrýši a tiše oddechuje. Do jeho ložnice totiž právě vtrhli vzbouřenci a všude ho hledají.
Právě v ten okamžik si panovník vzpomene na podivnou událost, kterou nedávno zažil. O pár dní dříve totiž před klášterem Blackfriars, v němž pobývá, spatřil ženu s bílými vlasy, která cosi zakřičela a pak zmizela. Podle všeho šlo o Banshee.
Už to vypadá, že se předpověď víly nevyplní. Vzbouřenci totiž krále nenajdou a zamíří pryč. V tu chvíli ale udělá Jakub I. osudovou chybu. Pohne se a místností se rozlehne táhlé zaskřípání.
Rebelové se proto rychle vrátí zpět, skotského panovníka najdou a zavraždí! Zpečetila Jakubův osud Banshee?
PATŘÍ ZVUK NOČNÍMU LOVCI?
K voskově bledé mrtvole velevýznamného irského šlechtice Conna O‘Neilla (1480–1559) se sklánějí jeho příbuzní. Také před jeho smrtí se mírně zvlněnou krajinou neslo hlasité kvílení.
Vzhledem k tomu, že jde o jednoho z nejvlivnějších irských mužů své doby, zjevilo se mu údajně Banshee hned několik. „Víly předpovídaly smrt především pěti hlavním rodinám – O‘Gradyovým, O‘Neillovým, Kavanaghovým, O‘Brienovým a O‘Connorovým.
V případě důležitých osob se jich mohlo najednou objevit i více,“ dozvídáme se od Katharine Briggs. Tak je tomu prý i v případě Conna O‘Neilla. Skutečně ale kvílení, které zaslechl pár dní před smrtí, patřilo nymfám Banshee?
Podle vědců může mít pisklavý zvuk i jiné vysvětlení. Může jít třeba o prosté houkání sovy. Ty byly v Irsku a Skotsku hojně rozšířené a v dřívějších dobách v noci často lovily nedaleko lidských obydlí, kam se stahovali malí hlodavci. Vážně je vysvětlení prastaré záhady takto prosté?
