Zní to sice jako příběh z šestákového románu, ale se záhadou panovníka, kterého zkonzumovaly hladové myši, seriózně pracují historikové i archeologové. Kdo byl oním nešťastníkem a kde se myší lidožravý útok odehrál?

Král Popiel II. vládl v Polsku ještě v temném období, ze kterého nemáme dostatek spolehlivých informačních pramenů. Předpokládá se, že doba jeho vlády spadá snad do poloviny devátého století. Nebyl to ani oblíbený, ani úspěšný panovník.

Smrt krále

Kronikáři jej popisují i jako amorálního zpustlíka. Poslední z jeho krutých činů mu nakonec přivodil politický pád a bolestivou smrt. Popiel II. totiž nechal při jedné hostině otrávit své strýce. Velmi neuctivě pak jednal i s tělesnými schránkami zavražděných.

Místo obvyklého pohřbu žehem nechal jejich těla pohozená v okolí jezera Goplo. Hodovala na nich různá zvířata. Zahanbit se nenechali ani myši a další hlodavci.

Paradoxně to však v konečném důsledku byla stále se rozrůstající myší armáda, která vykonala boží pomstu na bídném vládci. Množící se myši, krysy, snad i myšice začaly krále pronásledovat. Ten s nimi bojoval mečem i ohněm.

Nakonec se před dotírající armádou rozběsněných hlodavců uchýlil do věže na ostrově v jezeře Goplo.

Hlodavci ovšem osvědčili výborné plavecké schopnosti a brzy už cupitali po ostrově. Nespočetné hlodáky a řezáky se daly do krvavého díla.

Myší věž

Badatelé se shodují, že místem smrti Popiela II. byla současná Krušvice na břehu jezera Goplo. Nyní se zde nachází památník celé legendární události: Myší věž vysoká 32 metrů. Co se týká samotného myšího útoku, někteří badatelé tvrdí, že za vším byla legenda převzatá z německého území, kde byly příběhy o krvelačných myších velmi populární.

Jiné teorie hovoří o myším útoku na královský majestát i samotný život panovníka jako o symbolu blíže nespecifikovaného lidového povstání, které svrhlo nepopulárního vladaře. A třetí teorie jen zašeptá, že není kouře bez ohně, a každá legenda má v sobě i jistý díl pravdy. Mluvčí myší komunity z oblasti jezera Goplo však k dávné události stále zarytě mlčí…