Ve dne vypadá bývalé hornické město La Noria jako obyčejné rozpadající se opuštěné město. Jenže jakmile horké chilské slunce postoupí k západu a začne padat soumrak, dostane tohle místo úplně nový rozměr.
Pod rouškou tmy se zde začnou dít hodně podivné věci.
O poměrech v chilských dolech můžeme i dnes v novinách číst hodně negativního. I nyní jsou zde úmrtí téměř na denním pořádku a desítky mrtvých horníků při neštěstí nejsou žádnou velkou výjimkou. A teď si zkusme představit podmínky, které zde panují v 19. století.
Není divu, že mrtví zde nenacházejí klid a na některých místech původně svázaných s horníky lidem naskakuje husí kůže.
MÍSTO, KDE LZE JEN ZEMŘÍT
Přežít v poušti a ještě navíc v jedné z nejsušších pouští na naší planetě je velmi obtížné a bylo vždycky. Když se k tomu ještě navíc přidá nekonečná vyčerpávající dřina, špatné životní podmínky a téměř chronický nedostatek všech běžných věcí, je to téměř rozsudek smrti.
Přesně takové podmínky panují dodnes v poušti Atacama na severu Chile.
Právě zde se nachází řada dnes již opuštěných hornických měst, ovšem troufnout si po setmění do La Noria nebo Humberstone (La Palma) chce opravdu hodně kuráže. Vždyť nejbližší místo je 20 kilometrů vzdálená benzinová pumpa.
OTROCI I DĚTSKÁ PRÁCE
Ve druhé polovině 19. století vrcholí v Chile těžba ledku, někdy nazývaného bílé zlato. Podmínky panující v dolech i přilehlých továrních jsou opravdu hrůzné. Lidský život zde nemá valné hodnoty a se všemi horníky je nakládáno mnohem více jako s otroky než s lidmi.
A ochráněny nejsou ani děti, ty umírají na vyčerpání, ale i spoustu nemocí.
Z tohoto místa není jiné cesty než na hřbitov a i ta je zatraceně krátká. Lidé zde umírají jako na běžícím pásu, nikdo se nestará, jsou pohřbíváni jen do mělkých hrobů.
SKUTEČNÉ MĚSTO DUCHŮ
Dnes již z městečka La Noria zůstávají jen ruiny, nikdo zde nebydlí. To ovšem neznamená, že by tu byl klid. Zejména po setmění tu bývá opravdu „živo“. Ze severní části La Noria se ozývají pravidelně hlasy a kroky.
Na jihu můžete poměrně často zahlédnout šourající se postavu.
Jenže kdo to je? Ve městě už dávno nikdo nebydlí. To ale zdaleka není vše, tím zřejmě nejděsivějším místem je místní hřbitov. Celá řada hrobů je totiž vykopána, některé obsahují otevřené rakve.
TEMNÉ POSTAVY
Možná může jít o práci vykradačů hrobů. Dokonce se říká, že jednoho takového našli oběšeného a věci z La Noria u něj. Kosti jsou poházené po celém městě. Kdo by ale vykrádal hroby chudých horníků? Ledek dnes už dávno nemá takovou hodnotu a tito lidé jen těžko mohli nashromáždit nějaký větší majetek.
Řada svědků, kteří v sobě našli dost odvahy, aby se v noci na hřbitov zašli podívat, ale mluví o mrtvých, kteří vstávají z hrobů a vydávají se směrem k městu. Možná už víme, kdo bloudí po jižní části města.
AŽ PŘÍLIŠ ŽIVÁ ŠKOLA
Humberstone se snaží restaurátoři z ruin pozvednout, dokonce se hovoří o tom, že město by se mohlo dostat do seznamů UNESCO. Snad to pomůže i dětem v místní škole. Ač je – jako celé město – již dávno opuštěná, lidé, kteří do budovy vstoupí, zřetelně slyší hlasy, pískání i výskání hrajících si dětí, dokonce zahlédnou i jejich postavy.
Když vezme autor televizního pořadu „Cíl: Pravda“ Josh Gates (*1977) do této školy termokameru FLIR, zachytí stopu ducha malého dítěte. Horníci a jejich děti jsou zkrátka pořád tady!
