V malebné krajině státu Kentucky stojí na vrcholu kopce, odkud je dech beroucí výhled na lesy a řeku Ohio, rozlehlá cihlová budova Nenechte se ale mýlit jejím kouzelným okolím – právě sem totiž v první polovině 20. století chodili lidé umírat.

Řeč je o bývalé budově sanatoria Waverly Hills, kam se v letech 1910 až 1961 uklízí lidé s tuberkulózou.

V té době je totiž nemoc rozsudkem smrti, a protože lékaři nevědí, jak ji léčit nebo jak se šíří, je lepší nemocné někde izolovat, aby nemohli nakazit další.

A takovým místem je i sanatorium Waverly Hills.

Odstřihnutí od zbytku světa

Sanatorium je svět sám o sobě – jsou tu pole na pěstování zeleniny, pastviny pro dobytek, zařízení na čištění vody, pošta. Na každém kroku je tu ale cítit smrt. Na duchu člověku nepřidá ani to, když vidí lékaře, jak odtud téměř denně odnáší dalšího mrtvého.

Ani pracovat tady ale není jednoduché – hlavním požadavkem pro přijetí je spálit za sebou všechny mosty a dát sbohem a šáteček všem, koho lékaři, zdravotní sestry a další personál znají.

Naděje pro nemocné přichází v roce 1944 v podobě antibiotika streptomycin. Lidé s tuberkulózou se díky němu rychle uzdravují, případů ubývá a sanatorium Waverly Hills nakonec zavře své brány.

Pozor na pokoj 502

Tolik smrti a utrpení tu ale zanechalo paranormální stopy. Ještě dnes chodbami prohází přízraky lékařů a sestřiček, tu a tam se tu plouží pacient, v rozích se míhají stíny, zamčené dveře se samy otevírají a zavírají, zjevují se světla.

Pokud vkročíte do pokoje 502, přemůže vás tíživý pocit deprese a beznaděje. Není divu. Na pokoji se totiž jedna zdravotní sestřička oběsila, další pak vyskočila z okna, protože práce v sanatoriu z nich vymačkala všechnu radost ze života.

Jedním z duchů je chlapec Timmy, který si tu stále hraje s hračkami, vřískající zakrvácená stařena nebo stín, co si rád s návštěvníky hraje na schovávanou.