Pouhé tři kilometry od historického centra Benátek se ze severních vod Jaderského moře tyčí malý kus země. Povídá se o něm, že je tvořen převážně z hnijících lidských těl a popela upálených.
Toto místo je považováno za nejstrašidelnější lokalitu Itálie a jedno z nejděsivějších míst světa vůbec!
Lidé sem mají přísně zakázaný vstup. A věru, nenajde se mnoho zvědavců, kteří by se tento zákaz odvážili porušit. Proč se veřejnost tohoto místa tolik děsí?
Ostrov Poveglia má pohnutý osud již dlouho. V polovině 14. století se v Evropě objeví černá smrt. Tato morová epidemie se do evropských zemí vrací ve zhruba dvacetiletých intervalech až do 18. století, následkem čehož za tu dobu zemře až 100 milionů lidí!
Právě Poveglia plní v Itálii od 14. století úlohu tzv. karanténního místa, kam jsou dovážena těla lidí, kteří na mor zemřeli.
Nejčernější morové období tato země zažívá v 17. století, kdy zde černá smrt zahubí statisíce lidí. V té době se nejen na ostrově, ale i kolem něj válí kopce mrtvých těl, které čekají na spálení či pohřbení.
Než se tak stane, nakyslý zápach mrtvol se kolem Poveglie šíří na kilometry daleko.
„Když se morová situace v Itálii ještě zhoršila, začali být z domova násilně odvlékáni i ti, kteří měli byť jen drobné příznaky připomínající mor.
Často se stávalo, že za nakažené morem byli považováni i lidé, kteří trpěli pouhou horečkou či zimnicí,“ vysvětlují italští historici.
Společné hroby pro mrtvé i živé
Všichni tito živí lidé, ať už jsou morem nakažení, nebo jsou z toho podezřelí, jsou na Poveglii nedobrovolně převáženi také. Zde jsou společně s mrtvými házeni do obrovských jam, ve kterých jsou s nimi zaživa páleni nebo rovnou pohřbíváni.
Někdy jsou ale takoví jedinci na ostrově pouze vysazeni a necháni na pospas pomalé smrti mezi hromadami hořících a hnijících těl. Ta se pomalu směšují s půdou a vytvářejí vrstvu odporného lepkavého popela. I rybáři se Poveglii velkým obloukem vyhýbají.
Často totiž ze sítí místo ryb vytáhnou lidské kosti nebo rozkládající se končetiny. Podle záznamů zemře v té době na ostrově až 160 000 lidí! Černá smrt z Evropy nakonec zmizí na začátku 18. století. Černý osud Poveglie však nekončí…
Ďábelský doktor
V roce 1922 je na ostrově postavena psychiatrická léčebna. Pacienti si brzy začnou stěžovat, že slýchávají podivný šepot, děsivý nářek a vídají přízraky. Nikdo z personálu jim ale nevěří. „Jsou to blázni! Je normální, že něco takového vidí. Jinak by tu přece nebyli!“ říkají lékaři.
V té době se má v léčebně pohybovat i doktor, který je posedlý touhou vyvinout lék proti šílenství. A tak, řídící se heslem, že velké věci přinášejí oběti, začne údajně na pacientech provádět pokusy. Ruční vrtačka, dláto, kladivo.
Nic z toho se prý během experimentů nestydí na pacientech použít. Ti jsou prý podrobováni lobotomii, mučeni i zabíjení.
„Ďábelský doktor“ má však po několika letech sám začít vídat přízraky. Nakonec páchá sebevraždu skokem ze střechy. „Ten pád přežil. Jenže pak se ze země zvedla podivná mlha a udusila ho!“ tvrdí jedna ze sester, která doktorův pád viděla.
Donutily doktora skočit hlasy zaživa pohřbených a spálených lidí, kteří ho pak na zemi nakonec i zardousily? Nebo v tom měli prsty duchové umučených vězňů?
