Ostrov nad Ohří v Karlovarském kraji se nachází na úpatí Krušných hor. Jako osada byl založen již ve 13. století a v době svého rozmachu v době baroka se dočkal honosného zámku s krásnou zahradou, tehdy dokonce považovanou za další z divů světa.

K dalším zajímavostem dnešního města patří také tzv. Posvátný okrsek.

Součástí tohoto klášterního areálu piaristů a rodového mauzolea byly vedle koleje také tři kaple a to kaple sv. Floriána, sv. Anny a kaple Panny Marie Einsiedelnské. Právě ta posledně jmenovaná je dominantou Posvátného okrsku.

Tuto kapli dala postavit markraběnka bádenská Františka Sibyla Augusta jako poděkování za uzdravení svého syna. Průčelí kaple je určitou kopií velkolepé poutní kaple ve švýcarském Einsiedelnu.

Právě tam markraběnka vykonávala poutě, a tam prý Panna Marie její prosby vyslyšela. Proto také Františka Sibyla Augusta od opata benediktýnského kláštera v Einsidelnu dostala plány na stavbu obdoby kaple, a také kopii sochy oné madony. Ta byla poté umístěna na oltáři nové kaple.

PŘÍBĚH KAPLE V OSTROVĚ NAD OHŘÍ

Stavitelem této určité kopie na kopci v Ostrově nad Ohří byl J. M. Sockhem. Postavena byla mezi rokem 1709-1710. Podle ústního podání prý vyrostla neobyčejně rychle a to za pouhých 74 dní, přitom v poměrně těžkém terénu.

Právě asi tato rychlost nechala vzniknout onomu příběhu s kaplí a černou madonou. Počátek stavby totiž nebyl zdaleka jednoduchý. Bylo potřeba na kopec dopravit těžké balvany jak na stavbu kaple, tak i na dlouhé schodiště.

Stavba se opožďovala a stavitel byl zoufalý. Tu prý ho navštívil čert a nabídl se, že mu se stavbou pomůže. Samozřejmě si za to vyžádal úpis na jeho duši. Když nešťastný stavitel nakonec na nabídku přistoupil, náhle se vše obrátilo. Těžké kameny jako by samy běhaly do kopce a stavba byla velmi rychle dokončena.

Ale potom nastal onen den, kdy si čert přišel pro samotného stavitele. Ten se zděšeně snažil zachránit a nakonec schoval za sochu Panny Marie.

Ďábel už po něm sahal, ale přitom se nechtěně dotkl oné sochy. Poté prý náhle ruce a tvář madony zčernaly. Ale naopak čertova kůže úplně zbělala. To zase byla pohroma pro něho, neboť v takovém stavu se nemohl vrátit do pekla.

A tak nakonec stavitele přemluvil, aby soše vrátil bílou barvu, že on zase zčerná a urovnají to spolu, aby se mohl vrátit zpátky. Marně se však pokoušel stavitel několikrát přetřít sochu na bílo, ale její tvář a paže zůstávaly natrvalo černé.

Když čert viděl marné úsilí stavitele, popadl jej hrozný vztek. Při svém běsnění se rozhodl, že právě postavenou kapli zničí a zbourá. Marně však zarýval do zdiva ruce, až mu prsty zkrvavěly. Málo platné, kaple zůstala stát a jemu nezbylo nic jiného než zmizet.

Ale prý dodnes jsou nad vstupními dveřmi kaple patrné otisky krvavých prstů ďáblovy ruky. Tak to alespoň vysvětluje stará legenda a uvnitř kaple je umístěna socha již navždy černé madony.