Jihoamerické Andy jsou již několik set let pronásledovány temnou legendou o takzvaných pishtacos. Nejde přitom o žádná monstra, nýbrž o lidi z masa a kostí.

Co je na nich tak hrozného? Za nocí číhají na opuštěných cestách a vyhlížejí si své oběti. Pokud možno pěkně při těle – jde jim totiž o lidský tuk. Na co jej potřebují? 

Překrásnou vysokohorskou scenérii jihoamerických And objímají paprsky pozdně večerního slunce a svěží vítr hladí voňavý koberec travin rozprostřený po svazích. Na šťavnatě zelené louce by se chtělo spočinout nejen okem, ale i celým unaveným tělem.

V konejšivém večerním ševelení trávy však není radno zdržovat se po západu slunce. Za nocí jsou totiž zdejší končiny samotnému člověku nebezpečné. Více než divá zvěř nebo náhlá bouře by vás však měli znepokojovat zabijáčtí pishtacos (čti „pištakos“)!

Pishtacos jsou postavy z andských legend, které zabíjejí lidi pro jejich tělesný tuk. Při nočních útocích mají vraždit náhodné pocestné a posléze jim odsávat z těla veškerý tuk.

Nejsou to ovšem žádné přízračné stvůry, ale normální lidé – jakýsi speciální druh podivínských zločinců. Na co ovšem potřebují lidský tuk?

Podivné souvislosti

První legendy o pishtacos se objevují před asi 400 lety. Tehdy byli lidé přesvědčeni, že pishtacos kradou lidský tuk na výrobu zázračných léků.

Znalce historie již možná upoutalo, že právě v této době zažívala Jižní Amerika obrovský dějinný milník – příchod španělských dobyvatelů.

Nechceme vám však dávat lekci z historie, o kolonistech se zmiňujeme proto, že se zrodem legendy o pishtacos možná úzce souvisejí. Andští zloději tuku se totiž mimo jiné mají vyznačovat vysokou atletickou postavou, modrýma očima a světlými vlasy.

To nasvědčuje tomu, že jde rozhodně o cizince, neboť popsaná vizáž je na jihoamerické poměry 16. století zcela raritní. Jsou tedy v legendách jako noční bandité popsáni Evropané?

Prováděli něco zvráceného s prostými andskými vesničany, nebo podivná legenda o pishtacos nemá žádný reálný základ a odráží jen pochopitelný strach z nově příchozích cizinců?

Létají letadla na lidský tuk?

Staré příběhy kolující mezi venkovany tvrdí, že indiáni dokonce na vlastní oči viděli Španěly, jak připravují z lidského tuku hojivé masti! Jde jen o další legendu? Pověsti o pishtacos přetrvávají v Andách dodnes, jejich fenomén se však přizpůsobuje době.

Obyvatelé andského venkova nyní nezřídka věří, že pishtacos kradou lidem tuk a používají jej k technickým účelům – například jako mazivo pro hypermoderní stroje, nebo jako příměs do paliva raketoplánů a letadel.

Představy o využití ukořistěného lidského tuku tedy čas značně ovlivnil, princip legendy však zůstává stejný.

Otázkou je, zda bizarní příběhy vyprávějící o zlodějích lidského tuku vyrůstají z kořenů pravdy, nebo zda jsou pishtacos jen zkaženým plodem starých lživých obav.