Po prkenných schodech Staronové synagogy v Praze se pomalu vlečou tři muži. Na první pohled je vidět, že se na půdu snaží dostat obrovské břemeno. Ztěžka jej položí do prachu mezi staré trámy. Z látky, do které je cosi zabaleno, hledí spící hliněná tvář…

Takhle nějak by podle pověsti mohlo vypadat ukrývání legendárního pražského golema. Je však na celé události něco pravdy? Možná ano! Co mohlo být předobrazem středověké pověsti, kterou dodnes zná každý Pražan? Vysvětlení se nabízí hned několik.

Příběh rabiho Löwa

Pražský rabín Jehuda Löw ben Becalel (1525–1609) se na sklonku života již necítí na namáhavou fyzickou práci. Kromě toho pražské židovské ghetto sužují neustálé výpady křesťanů, kterým Židé nejsou po chuti.

Že sám své souvěrce neubrání, to je mu jasné. Rozhodne se proto, že se uchýlí k magii. Z hlíny vytvoří obrovskou sochu muže, kterého za pomoci tajemného obřadu pod rouškou tmy přivede k životu. Svého golema pojmenuje Josef a sdělí mu, že má pro něj práci.

Golem se uvádí do pohybu tak, že mu jeho majitel vloží do úst šém, což je velmi pravděpodobně magický svitek. Dokud mu jej opět nevyjme, musí jej golem ve všem poslouchat a poctivě pracovat. Jakmile je však šému zbaven, stává se opět neživým a odpočívá.

Nošení magického svitku v ústech je také důvod, proč je rabínův sluha Josef němý. V práci mu to však nikterak nepřekáží.

Stane se strážcem ulic židovského ghetta a zakrátko si každý, kdo by ve čtvrti chtěl provádět výtržnosti, rozmyslí, zda mu to skutečně stojí za to.

Každé kouzlo má svou cenu

Rabín Löw je zpočátku ze svého nemluvného sluhy nadšený, protože mu je opravdu velkou pomocí. Říká se ale, že každý, kdo si zahrává s magií, na to nakonec doplatí. A tak tomu ani v jeho případě nebylo jinak.

Jednoho dne se stane, že se rabínova jediná dcera velmi rozstoná. Ustaraný otec stráví celý den u jejího lůžka a večer nerad odchází do synagogy na pobožnost. V rozčilení však před odchodem zapomene golemovi vyjmout magický šém.

Je ale zrovna pátek a po západu slunce Židé obvykle vítají následující den. To je sobota, o které nikdy nepracují, ale věnují ji modlitbám a času strávenému s rodinou. Golem má však stále v ústech svůj šém, a tak nemůže o šabatu odpočívat.

Kromě toho nemá přidělenu žádnou užitečnou práci, a tak ze zlosti a nudy začne demolovat všechno, co mu přijde pod ruku.

Vyděšená služebná musí nakonec doběhnout do synagogy pro rabína, který přeruší bohoslužbu a s nasazením vlastního života golemovi šém vytrhne z úst. Pro jistotu se jej rozhodne již nikdy neprobudit a se svými učedníky ho raději dobře ukryje.

Kde leží golem doopravdy?

Podle nejznámější pověsti je golem uložen na půdě pražské Staronové synagogy. Existují ale alternativní verze příběhu, podle kterých ostatky umělého muže skončily úplně jinak.

Podle jednoho z příběhů se golemovo tělo po vyjmutí šému rozpadne na prach, protože porušil tradici odpočinku o šabatu. Jestli onen prach rabín Löw někam uklidil, není známo.

Další varianta příběhu říká, že když rabín Löw zemře, je golem vynesen z půdy a položen se svým stvořitelem do jednoho hrobu na hřbitově vedle synagogy. Spícího golema ukradnou rabínovi učedníci, kteří jej chtějí znovu oživit, aby nemuseli pracovat.

Prahu ale poté zasáhne velká epidemie, a tak svých neúspěšných pokusů raději zanechají a odnesou golema neznámo kam.