Jsou zhruba 2 hodiny ráno jednoho chladného dne 28. listopadu 1953, když na chodník na Sedmé Avenue v New Yorku dopadne tělo muže. Na první pohled jasná sebevražda. Nebo snad dobře maskovaná úkladná vražda?
Přivolaná policie brzy zjistí, že mrtvý je jistý Frank Olson, který byl ubytovaný ve třináctém patře hotelu Statler (dnes hotel Pennsylvania).
Ještě zajímavější je skutečnost, že Olsen byl kapacita na bakterie a měl pracovat na přísně tajných vládních experimentech s kontrolou mysli…
Projekt Artičok
Když policisté vejdou do Olsonova pokoje, najdou jeho kolegu Roberta Lashbrooka sedět na záchodě. Prý o ničem neví, jen slyšel tříštění skla. „Nikdo přece neskáče skrz zavřené okno.
Okno nejdřív otevřou a vylezou ven, nevrhnou se proti zataženým závěsům a záclonám,“ popírá Lashbrookovu verzi noční manažer Armond Pastore, který měl tu noc službu.
Brzy se přijde na to, že Olson byl součástí projektu Artičok americké CIA. Ten zkoumal možnosti ovládání mysli pomocí hypnózy nebo drog, například LSD. Takto „přeprogramovaný“ člověk by se pak dal snadno využít třeba jako nedobrovolný nájemný vrah.
Oběť vlastního výzkumu?
Jen několik týdnů před smrtí se Olson účastnil konference s dalšími členy CIA a vědci, a když se vrátil, už to nebyl on. Najednou byl nevypočitatelný, mrzutý a mluvil v hádankách. Tvrdil přitom, mu dali něco do pití a že nejspíš udělal něco strašného.
„Otec byl strašně rozrušený a měl velké potíže rozlišit realitu od fantazie,“ vzpomíná syn Nils.
Když ho Pastore najde krátce po pádu na chodníku, snaží se mu Olson něco říct, ale není mu rozumět. Telefonní operátor ale vyslechne Lashbrooka, když někomu volá a řekne jen „No, tak je vyřízený“. Na druhém konci zazní jen „tak to je špatné,“ a linka najednou ohluchne.
Olsonova rodina se s verzí o sebevraždě nikdy nesmíří a místo toho věří, že Olson se zkrátka stal nepohodlným a byl zavražděn kvůli tomu, co věděl.
Jejich snahy o nalezení odpovědí ale naráží na stěnu mlčení ze strany CIA. Záhada trvá dodnes a vzbuzuje řadu otázek o možnostech kontroly mysli.
