Mělo by jít o sošku bohyně času či plodnosti, nikdo jí ovšem neřekne jinak než bohyně smrti.Prokletá soška totiž údajně o život připravila hned několik svých majitelů a s nimi i celou jejich rodinu!

Leží na pravěkém artefaktu nemilosrdná smrtelná kletba, nebo je to celé jen náhoda?

Zvláštní soška vytesaná z čistého byla objevena v roce 1878 v obci Lemb na Kypru. Její původ je datován do období asi 3500 let př. n. l., ale její účel není zcela znám. Artefakt znázorňuje ženu skutečně kyprých tvarů.

Její krk je neúměrně dlouhý, hlava malá a tvář jen velice jednoduše naznačená. Zato na její široké pánvi si autor dal celkem záležet, podle čehož archeologové soudí, že by mohlo jít o sošku bohyně plodnosti.

Jiní odborníci se zase domnívají, že by mohlo jít o vypodobnění bohyně času. Zanedlouho po jejím nalezení však získává docela jiné, mnohem temnější, avšak velice přiléhavé jméno.

Oficiálně je označována jako „Žena z Lembu“, ovšem mnohem častěji se o ní mluví jako o bohyni smrti. A nezřídka s přívlastkem „prokletá“. Právě tato soška má být totiž důkazem, že smrtelné kletby skutečně existují.

Umírají totiž nejen její majitelé, ale i jejich celé rodiny! Kolik obětí má na svědomí?

Umírají jeden po druhém

Socha začne nabírat reputaci prokletého předmětu už se svým prvním majitelem. Tím se měl během britské koloniální okupace na Kypru stát jistý Angličan Lord Elphont, který nález získal do soukromého vlastnictví.

Dlouho se historickým artefaktem ale chlubit nemohl. Během šesti let průběžně z neznámých příčin umírá Elphont a dalších šest členů jeho rodiny.

Následně sošku odkoupí muž jménem Ivor Manucci. Poté, co si ji přinese domů, začnou jeho blízcí jeden po druhém umírat. Do čtyř let je celá rodina Manucci po smrti.

Během čtyř let zahyne i celá rodina třetího vlastníka Lorda Thompson-Noela. Takové množství úmrtí, navíc prý z nejasných příčin, přece nemůže být dílem náhody! Přináší smrt právě soška ženy z Lembu?

Poslední oběť

Po třetím majiteli socha na čas zmizí, ale nakonec se zase vynoří.

Tentokrát ve vlastnictví britského gentlemana Alana Biverbrooka. „Jenže on, jeho žena a jeho dvě dcery, náhle záhadně zemřeli,“ pokračuje ve výčtu obětí americká historička Dr. Heather Lynn.

Ta také upozorňuje, že zřejmě poprvé se dvěma členům postižené rodiny podařilo kletbě uniknout. Dva synové Alana Biverbrooka přežili.

Když se k nim dostala varování, že soška musí být prokletá a stejný osud stihl i rodiny předchozích vlastníků, ve snaze zachránit si vlastní krk darovali sošku skotskému muzeu v Edinburghu. Tím ze sebe kletbu zřejmě skutečně setřásli.

Nešťastný úděl spolu se sochou ovšem přejímá kurátor muzea. Ten krátce poté, co byla socha vystavena, onemocní a zemře. Snad proto, že se od té doby soška neocitla v soukromém vlastnictví, nikdo další nezemřel.

Dnes je v muzeu vystavena za tlustým sklem a nikdo se jí nemůže ani dotknout. Nasytila se bohyně smrti dostatečně, nebo čeká na svou další oběť?