Několik let po své se slavný spisovatel údajně o slovo přihlásí znovu. Jeho duše z druhého břehu má kontaktovat dvě Američanky, s jejichž pomocí se vrací, aby i po smrti pokračoval ve svém díle.

Celosvětově uznávaný spisovatel amerického původu Mark Twain (1835–1910) si přízeň čtenářů, mezi nimiž je i mnoho slavných osobností, získává zejména svým vtipem a satirou. Snad každý zná jeho Dobrodružství Toma Sawyera a Dobrodružství Huckleberryho Finna.

Twain se během svého života dostává do finančních potíží, ale tvrdě pracuje na tom, aby všechny své dluhy splatil. A možná jej nezastaví ani smrt, kterou si sám dokonce předpovídá. Je známo, že spisovatel přichází na svět jen dva týdny poté, co kolem Země prolétne Halleyova kometa.

„Přišel jsem na svět s kometou. Za rok se má vrátit a myslím, že s ní opět odejdu,“ prohlásí v roce 1909. „Bylo by to největší zklamání v mém životě, pokud by to tak nebylo.“ Kometa se na své oběžné dráze kolem slunce otočí 20.

dubna 1910 a vydá se směrem k Zemi. O den později, 21. dubna, Mark Twain umírá.

TŘI ROKY SEANCÍ

Mark Twain vyrůstá v městečku Hannibal v americkém státě Missouri, které se později stává inspirací pro některá jeho díla. Ze stejného města pochází také učitelka a spisovatelka Emily Grant Hutchings. A možná to je důvodem, proč Twain ze záhrobí kontaktuje právě ji. Spisovatelka společně se spiritistickým médiem, Američankou jménem Lola V. Hays, zasedá k duchařské tabulce ouija. Tento způsob komunikace se zemřelými se na počátku 20.

století těší nebývalé oblibě. Právě tehdy se s ženami spojí duch Marka Twaina. Během mnoha seancí, jež probíhají v letech 1915 až 1917 jim má Twain písmeno po písmeni prostřednictví tabulky ouija nadiktovat dva krátké příběhy a svou poslední knižní novelu Jap Herron.

Skutečně vše proběhlo tak, jak ženy tvrdí, nebo chce zatím neznámá spisovatelka využít popularity spiritismu a slávy Marka Twaina k vlastnímu obohacení?

VŠE SKONČÍ V PLAMENECH

Kniha Jap Herron vychází v roce 1917 s popisem „Novela psaná ouija tabulkou. Mark Twain prostřednictvím Emily Grant Hutchingsové“ a podpisem Marka Twaina na obálce. To však autorku málem dožene před soud.

Dílo se z pochopitelných důvodů nelíbí vlastníkům autorských práv slavného spisovatele, jeho dceři Claře Clemens (1874–1962) a firmě Harper & Brother. V rukou mají silné argumenty. Jedním z nich je samotná povaha ouija tabulky a dalším je fakt, že Twain ve své díle sám neuznává existenci posmrtného života.

Chtěl snad nyní dokázat, že se mýlil? Odpověď chtějí znát obě strany. „Poženeme tento případ až k nejvyššímu soudu,“ prohlašuje sebevědomě zástupce Harper & brother, James N. Rosenberg a s nadsázkou dodává: „Budeme mít konečné soudně uznanou nesmrtelnost.

“ Obhajoba má sice k dispozici svědka, který prý viděl jasný důkaz, že texty diktuje sám Twain, ale soud nikdy neproběhne. Hutchingsová je donucena všechny kopie svých děl, u nichž přisuzuje autorství Twainovi, stáhnou z prodeje a spálit.