V nejzazší jihozápadní výspě japonského souostroví se nachází malý ostrůvek Yonaguni. Na zdejší pevnině byste nic zvláštního nenašli, o to větší záhada se ale skrývá pod hladinou přilehlého moře. V roce 1987 zde totiž jeden místní potápěč objevil něco, co dodnes vzbuzuje vášně odborníků i laické veřejnosti.
Jedná se o tzv. monument z ostrova Yonaguni. Jako první ho spatřil zdejší potápěčský instruktor Kihachiro Aratake, který u jižního pobřeží ostrova hledal nové lokality pro potápění svých klientů. Jaké bylo však jeho překvapení, když místo obvyklých řasami porostlých útesů nalezl u dna perfektně geometricky tvarovaný komplex kamenných bloků, které byly tak hladké a pravidelné, že vypadaly jako vytvořené lidskou rukou.
Zpráva o jeho objevu se rychle rozšířila do celého Japonska a na místo se začaly sjíždět davy zvědavců i odborníků.
SKALNÍ MĚSTO?
Prvnímu odbornému průzkumu byl monument podroben až roku 1996. Výzkumnou expedici vedl profesor Masaaki Kimura (1940) z univerzity Rjúkjú. Několik potápěčských týmů zmapovalo celý komplex a objevilo neuvěřitelné věci.
Dle jejich měření je celá skála vysoká 27 metrů a její vrchol se nachází jen 5 metrů pod hladinou moře. Na délku má necelých 150 metrů a na šířku asi 40 metrů. Celý monument vypadá jako ručně opracovaný.
V kameni se totiž nachází pravoúhlé stupně, bloky, výklenky i celé ulice, které se lámou přesně v pravém úhlu a je jen těžko představitelné, že by takovéto tvary dokázala vytvořit příroda.
Nicméně v celé „stavbě“ nebyly nalezeny žádné vnitřní prostory s výjimkou malé jeskyně, nacházející se u paty celého komplexu. Jeskyně však z bezpečnostních důvodů nebyla blíže zkoumána, takže nikdo netuší, co obsahují její prostory nebo kam až sahá.
V kameni byly také nalezeny vyryté značky, které vypadají jako obrazy zvířat a lidí. Rovněž prý potápěči objevili opracovanou část skály, jež připomíná lidský obličej. Zajímavý je také nález dvou velkých kulatých děr a několika menších na okraji monumentu.
Výzkumníci je považují za jednoznačný doklad o lidském působení a interpretují je jako neúspěšný pokus o odlomení části skály pomocí klínů. Stejný systém odlamování kamene se totiž nachází i ve starověkých dolech po celém světě.
MĚSTO Z DOBY LEDOVÉ?
Na základě výzkumu je profesor Kimura pevně přesvědčen, že má v ruce důkazy, které potvrzují umělý původ celého komplexu. Zarážející je ale datace tohoto výtvoru. Doba, kdy byla celá skála nad vodou, aby mohla být lidmi opracována, spadá totiž až do poslední doby ledové.
Nejzazší termín, ve kterém byl monument nad hladinou, je před 10 000 lety. Tehdy byla úroveň moře zhruba o 30 až 40 metrů níže, než je dnes. Jenže podle převládajících historických dogmat nebyli lidé v uvedené době natolik zruční, aby dokázali opracovávat takto velké kamenné bloky.
GEOLOGOVÉ JSOU PROTI
Skeptici však soudí, že není jediný důvod považovat monument za lidský výtvor. Celá východoasijská oblast je totiž dobře známá svou tektonickou činností. Pravidelné stupně, které lze na skále nalézt, jsou tak prý jen projevem obvyklé geologické činnosti.
A obrazce, vyryté v kameni, mají být jen přirozené škrábance na skalách. Pro tato tvrzení svědčí i hornina, ze které se celý monument skládá. Jde totiž o pískovec, u kterého jsou pravidelné přirozené zlomy obvyklé.
Geologové proto soudí, že ačkoli nikde ve světě podobný úkaz nenajdeme, jedná se pouze o přírodní činností vytvořený skalní útvar. Ale například geolog Robert Schoch (1949) z Bostonské univerzity opatrně připustil, že celá skála mohla být v minulosti částečně modifikována lidmi.
Kde je tady pravda?
