K úplně prvním dílům legendární herní ságy Pokémon patří Red a Blue. Váže se k nim však mrazivá legenda, která patří k těm nejznámějším strašidelným historkám z videoherního světa…
Hráč během svého putování dorazí do Levandulového města, což je místo, kde se nachází pokémoní hřbitov. Úkol zní: Dostat se na vrchol věže, kterou posedl rozzuřený přízrak jednoho zesnulého pokémona. Cestu po jednotlivých patrech budovy blokují trenéři oplakávající své mrtvé miláčky i ti, kteří se tu prý zbláznili.
Levandulové město pak proslulo hlavně hudební melodií, která všechny ponuré události provází a některé malé hráče údajně přivedla až k sebevraždě!
Smrtící syndrom
V roce 2012 je melodie Levandulového města zvolena jako druhá nejděsivější v herní historii. I dospělí hráči souhlasí, že je mimořádně tísnivá a čiší z ní beznaděj. Jejím autorem je japonský hudební skladatel Junichi Masuda (*1968) a z toho, co koluje o jeho výtvoru, asi nemá radost.
Na jaře 1996 prý vyvolává znělka mezi nejmenšími hráči řadu problémů. Krvácení z nosu, bolesti hlavy, záchvaty vzteku nebo přecitlivělost. Ale co je nejhorší – 200 z nich mělo údajně spáchat i sebevraždu!
Podle těchto povídaček prý mimořádně vysoké tóny hudby ovlivňují dětský mozek způsobem, vůči kterému jsou dospělí imunní. Je ale něco takového fyzicky vůbec možné? Pro legendu se vžil název „Syndrom Levandulového města“ a k její popularitě přispěla i skutečnost, že jí zveřejnily různé velké internetové servery.
Zajímavé je, že v roce 2017 byla melodie znovu nahrána a zazněla v rámci speciální halloweenské akce v mobilní hře Pokemon Go. O tom už ale žádné z tragické zprávy nemáme. Je to proto, že šlo o upravenou verzi?
Nebo je celý původní příběh nesmysl, kterého se chytla média během tzv. okurkové sezóny?
