Neidentifikovatelné zvuky na moři jsou hlášeny z mnoha oblastí světa. Nejde však o fenomén moderní doby, který bychom mohli například spojovat se zásadním rozmachem námořní dopravy. Jedno takové hlášení totiž pochází již z roku 1867 z pobřeží Nikaraguy.
Událost se týkala parníku Royal Mail Danube. Loď právě kotvila poblíž Greytownu, známého též jako San Juan de Nicaragua. Byla březnová noc roku 1867, když se cestující i posádka stali svědky mysteriózního koncertu.
Koncert kapitána Nema?
K události se vyjádřil i kapitán parníku Charles Dennehy, který zvuk popsal jako hlasité vibrace, které procházely celým lodním trupem. Nebylo prý možné určit zdroj zvuku.
To ostatně nebylo nic překvapivého, protože zvukové vlny se obecně šíří vodou takovým způsobem, že se obtížně určuje i samotný směr, ze kterého přicházejí.
Bystrý kapitán oplývající hudebním sluchem si ale povšiml, že zvuk měl zřetelný valčíkový takt. Vypadalo to, že kdesi v hlubinách zasedl v ponorce Nautilus ke královskému nástroji kapitán Nemo. Kritikové by jistě namítli, že varhany a valčík k sobě příliš nepasují…
Na pomoc přichází věda
Do hledání možného zdroje záhadných zvukových vln se vložili i vědci. V podezření se tak ocitla řada mořských živočichů včetně čeledi Sciaenidae. Ryby touto čeledí zastřešené jsou typické schopností vydávat zvuky.
Spekulovalo se také o kytovcích, dokonce i o žralocích. Oceánografové přemýšleli, zda nemohly zvukové vlny iniciovat například mořské proudy nebo zemětřesení. V úvahu přicházela i podmořská sopečná činnost.
Seriózně i s nadsázkou pronesené teorie nic nezměnily na faktu, že se zdroj zvuku, který vyděsil posádku a cestující lodi Royal Mail Danube, nikdy nepodařilo identifikovat.
