V červenci roku 1897 se vznesl k arktické obloze vodíkem naplněný balon Orel. V jeho gondole byla trojice švédských vzduchoplavců: Salomon August Andrée, Knut Fraenkel a Nils Strindberg. Zmizeli beze stopy.

Těla byla objevena až po více než třiceti letech. Příčina jejich smrti je poslední záhadou této odvážné expedice.

Duchovním otcem expedice zaměřené na let balonem k severnímu pólu byl Salomon August Andrée. Jednalo se o nadšeného propagátora balonového létání i zaníceného konstruktéra. V roce 1895 prezentoval švédským vědeckým akademikům vizi dobytí severního pólu vzdušnou cestou pomocí balonu. Zaujal nejen je, ale i celé Švédsko.

Směr severní pól

Dopravním prostředkem na cestu k severnímu pólu měl být balon Orel, který se dal částečně řídit pomocí lan vlečených po zemi. Trojice vzduchoplavců odstartovala z blízkosti Špicberk, poté je však už nikdo nespatřil.

Tajemství jejich zmizení objasnil až v roce 1930 nález učiněný posádkou norské lodi na Bílém ostrově.

Bylo objeveno poslední útočiště Andréeho výpravy včetně poznámek, dokumentů i exponovaných fotografických desek.

Tragický konec cesty

Co se s výpravou stalo? Expediční balon se brzy pokryl námrazou, snaha řídit jeho let vlečenými lany nebyla úspěšná. Balon částečně havaroval, dílem nouzově přistál. Muži však byli na pobyt v arktické pustině celkem dobře vybaveni.

S vidinou záchrany z vnějšku či vlastními silami vydali se na pochod zpět na Špicberky. Počátkem října 1897 však všichni tři umírají. Nalezené ostatky členů expedice byly v roce 1930 převezeny do Švédska, zpopelněny a slavnostně pohřbeny.

Zbývalo vyřešit poslední hádanku, kterou byla příčina smrti. V jejich poslední základně byl totiž nalezen relativní dostatek potravin. Nechybělo palivo do kamen, zbraně a další vybavení. Badatelé tak ve snaze určit příčinu smrti členů nešťastné expedice maximálně využívali zápisů v denících i analogií, které poskytly podobné případy.

Rekonstrukce posledních dnů

Mezi teoriemi o příčinách smrti se objevuje i možnost sebevraždy některého z mužů. Je totiž podivné, že deníkové zápisky, pečlivě vedené i při náročném přesunu na Bílý ostrov po mořském ledu, končí jen několik dnů po dosažení pevné země.

Muselo se stát něco kritického, co přerušilo i rutinu zápisů do deníku. Z předchozích záznamů však vyplynulo, že celou trojici dlouhodobě provázely zažívací a střevní potíže. Jejich příčinou mohla být konzumace špatně tepelně upraveného masa ledních medvědů. V podezření je zejména parazit zvaný Trichinella spiralis.

Proti teorii, že celá trojice zahynula na vyčerpání, pochlazení a dehydrataci způsobené akutní trichinelózou, stojí však hypotéza, že alespoň jeden z členů expedice, konkrétně Nils Strindberg, zahynul po útoku ledního medvěda či utonul.

Zbývající dva členové výpravy měli podlehnout otravě oxidem uhelnatým, který produkovala malá kamna užívaná k vytápění i vaření. Svoji originální verzi příběhu Andreého výpravy nabídl nedávno vydaný román Strindbergova hvězda švédského autora Jana Wallentina.

Podle ní našli členové expedice dvě relikvie, které jim otevřely bránu do severského podsvětí. Ať už to bylo s posledními dny Salomona Augusta Andréeho, Knuta Fraenkela a Nilse Strindberga jakkoli, pokoj jejich statečným, pro vědu, dobrodružství a lidské poznání zapáleným duším!