Skip to content

Posmrtný život: Reálný jev, nebo utěšující berlička?

Smrt. Slovo vyvolávající u většiny lidí strach, nebo dokonce hrůzu. Vždyť koho by nechávala klidným tíživá událost spojená s odloučením od rodiny, přátel a známých, navíc často doprovázená bolestí v průběhu umírání? Lidské úmrtí je v naší kultuře vnímáno jako velmi negativní prožitek – stav úplného zániku nejen fyzického těla, ale také vědomí. Co když je ale vše trochu jinak?

Možná po zhoubě lidského organismu „přežívá“ určitá forma našeho „já“ mimo tělo. I takové existují názory, a naznačují to i některé záhadné jevy! Je víra v posmrtnou existenci jen „berličkou“ pro lidi, kteří se bojí smrti, anebo má reálné jádro?

Najdeme někdy odpověď na jednu z nejstarších otázek lidských dějin: Je možné, že smrtí vše nekončí?

Tajuplné příhody

Ticho horké noci přerušují výstřely pušek, kulometů a dalších zbraní. Kdysi pokojná krajina se mění na děsivou spoušť plnou mrtvých vojáků, rozkopané země a rozstřílených stromů. V jednom ze zákopů stojí přikrčen mladý americký důstojník. V bezměsíčné tmě, osvětlené jen záblesky výstřelů, apaticky naslouchá hrůzostrašnému koncertu dunících zbraní.

Náhle vzduchem zazní nepříjemný, svištivý zvuk. Prásk. Bomba vypálená z minometu exploduje na stovky malých kousků. A mladý voják cítí v nohách velkou bolest – letící střepiny z vybuchlé miny mu trhají nohy na krvavé cáry. Náhle prý vidí své nehybné tělo ze vzduchu.

Související články

Záhadné zmizení eskymácké vesnice

Že čas od času záhadně zmizí nějaká osoba, která již o sobě nezanechá nějakou zprávu, není až tak výjimečný případ. Mohou v tom hrát roli jak osobní indispozice, například duševní nemoc, ztráta milované osoby, dluhy apod., nebo vnější okolnosti, například únos za účelem výkupného, nešťastná událost, či jiná okolnost. Tyto příčiny se obvykle dají vysledovat […]

Potštejnský poklad: Opravdu existuje?

Téměř čtyřicet let hledal potštejnský poklad hrabě Chamaré, kterému hrad patřil v 18. století. Pátral tak usilovně, až tím inspiroval Aloise Jiráska k napsání příběhu jménem Poklad. Hrabě sice neuspěl, ale příběh o loupeživém rytíři Mikuláši, který hrad obýval a také v něm skonal rukou budoucího krále Karla IV., stále jitří fantazii jeho následovníků. Mikuláš […]

VIDEO: Znáte nejstrašidelnější místa Nizozemí?

Náhodný kolemjdoucí zahlédl v okně malou postavu. Zdálo se mu to, nebo se v ulici Prinsengracht objevuje duch slavné Anny Frankové (1929 – 1945)? Ale nejen tato židovská dívka se má v Holandsku zjevovat po své smrti! Mezi strašidelnými místy Nizozemí nechybí další domy, nebo zámky, i kláštery. Znáte je všechny?

„Cítil jsem, jak opouštím své tělo a s větrem se mu stále více vzdaluji,“ píše později o svém tajemném zážitku „náš“ důstojník.

Jmenoval se ERNEST HEMINGWAY (1899 – 1961)…Co se vlastně tenkrát stalo?

DUŠE NAD BOJIŠTĚM?

Tuto podivuhodnou příhodu údajně zažívá slavný americký spisovatel za bojů první světové války. Během svého působení na italské frontě nedaleko Benátek, v červenci 1918, je vážně zraněn. Jeho tajemné vyprávění pokračuje: „…věděl jsem, že jsem mrtev a že to všechno je hrozný omyl, když si člověk myslí, že prostě umře a nic.

Pak jsem plul vzduchem, ale namísto, abych se úplně vzdálil, cítil jsem, jak se vracím nazpět.“ Jak je možné, že Hemingway viděl své tělo ze vzduchu? „Nadechl jsem se a byl jsem zase zpátky ve svém těle,“ zakončuje vyprávění ve svém románu Sbohem, armádo. Autor v něm promítá své autentické zážitky do vyprávění fiktivního vojáka jménem FREDERICH ENRY.

Je snad tato spisovatelova historka v jinak realisticky drsném románu vymyšlená? Podle Hemingwayových slov nikoliv!

Nenechte si ujít

V Egyptě našli tři tisíce let starý sýr

Podivnou bílou látku našli archeologové v rozbité nádobě starobylé hrobky. Někdo tvrdí, že je to sýr. Více než 3200 let stará potravina byla původně objevena zároveň s hrobem vysoce postaveného egyptského úředníka Ptahmese. Látku zahrnuli odborníci do oficiální studie a prohlásili, že jde o mléčný výrobek. „Analyzovaný materiál je pravděpodobně nejstarší pevný zbytek sýra, který […]

Ochrana před uhranutím? Rusové mají vskutku specifický způsob

Z historie, ale též ze současnosti známe mnoho a mnoho způsobů, jak se lidé ve světě chrání před uhranutím. Tak třeba u nás se obecně vzato nejčastěji používá červená barva. Ale co třeba takové Rusko? Odpověď Vás možná trochu překvapí… Stačí třeba jen nepřívětivý pohled spolucestujícího na protějším sedadle v autobuse, aby se řada lidí […]

Hrad Moosham s doteky nadpřirozena

V blízkosti rakouského Salzburgu na skalách ve výšce přes 1000 metrů n. m. se vypíná hrad Moosham. Původně zde byla římská strážnice, která byla ve 13. století přestavěna na mohutný hrad. Jeho historie z něj učinila jedno z neděsivějších míst, přezdívané „čarodějnický hrad“. Kdysi byl hrad Moosham sídlem inkvizičního tribunálu proti potírání kacířství. S tím […]

Přesvědčil se snad na vlastní kůži o tom, že lidské vědomí existuje nezávisle na těle, anebo šlo pouze o halucinaci?

LINDBERGHŮV LET

Podobných vyprávění můžeme nalézt spoustu. Tajuplný příběh má prý prožít při svém přeletu Atlantiku v roce 1927 i slavný americký letec CHARLES AUGUSTUS LINDBERGH (1902 – 1974).

Při letu, který trvá přes 33 hodin, se prý odehrává asi ve 22. hodině zvláštní příhoda!

Pilota se náhle zmocňuje pocit, že ztrácí svou tělesnou podobu: „Cítil jsem, jak opouštím své tělo přesně tak, jak to asi dělá duše (…), stoupal jsem vzhůru do prostoru, kde jsem se znovu zformoval, vzdálen od své fyzické podoby, kterou jsem zanechal v letadle…“ Měl snad Lindbergh halucinace spojené s velkou únavou? Vyprávěním této historky se v očích mnohých lidí stane jakýmsi fantastou.

„Zůstal jsem však spojen se svým tělem jakousi dlouhou šňůrou,“ končí Lindberghův podivný příběh…Co mohla představovat ona podivná „šňůra“?

Najdeme další souvislosti?

Odvěká víra

V mýtině mezi stromy uhání mohutný, těžký zubr. Avšak tři lovci stojící s napřaženými oštěpy chtějí jeho maso. Záhy zvíře nabírá rohy jednoho z mužů. Než se zbylí lovci vzpamatují, je zubr dávno pryč. Jeho přítomnost prozrazuje pouze mrtvola muže s rozervaným břichem. Lovce ještě téhož dne pochovávají ostatní příslušníci kmene společně s jeho zbraněmi a zásobami jídla. Proč?

Věří, že bojovník se po své smrti dostane na onen svět – do lovišť, kde bude své zbraně potřebovat.

Tato víra je rozšířena již mezi kromaňonci (typ člověka, který obývá Zemi již před 45 000 lety – pozn. red.). S vírou v posmrtný život „ve věčných lovištích“ se setkáváme třeba i u amerických indiánův 19. století. Mají pro svůj názor o takovéto podobě posmrtného života nějaké opodstatnění?

VĚČNÁ EXISTENCE?

Obecně víra v posmrtný „život“ probíhá celými lidskými dějinami i všemi národy světa, bez rozdílu na náboženské přesvědčení, na kulturní a technologickou vyspělost. Je součástí prakticky všech světových náboženství, tajných učení i šamanských tradic! Je to pouze shoda okolností, anebo náznak podivné skutečnosti? Po smrti těla přežívající „existence“ je v češtině nazývána slovem duše.

Co se za tímto výrazem skrývá? Duší je myšlena nejen údajná forma lidského vědomí nezávislá na hmotném těle, ale zároveň také jakási „energetická“ substance, která je prý za určitých podmínek oddělitelná od lidského těla.

Je pouze náhodou, že podle některý tajných nauk má být lidská duše spojena s tělem právě onou neviditelnou „šňůrou“, kterou popisuje Lindbergh?

Někteří umírající prý vidí jakousi řeku – nápadně podobnou řece zapomnění Styx z řecké mytologie!

PODIVNÍ DVOJNÍCI

Něco tu však nesouhlasí. Vždyť Lindbergh není ve chvíli svých údajných vidin určitě mrtvý! Ano, není, avšak podle starých okultistických (tajných nauk) je možné, že lidská duše se prý může oddělit od těla i v případě velké únavy, šoku, anebo jen pouhou silou vůle. Ač se to zdá neuvěřitelné, jsou známy případy, kdy je prý živý člověk viděn jinými lidmi v tomtéž čase na dvou místech.

Má se jednat o takzvaného astrálního dvojníka. V literatuře je například popsán případ jakési anglické učitelky, odehrávající se v 19. století ve Velké Británii.

Tu prý vidí současně její žáci ve třídě a jiní učitelé na školní zahradě.

DUŠE JAKO PTÁK?

Jak má údajná duše vypadat? I když v tajných naukách a náboženstvích najdeme mnohé shodné znaky jejího popisu, v některých údajích se rozcházejí. Náboženství nejsou například jednotná v popisu, jak duše vypadá, ani co se s ní po smrti stane. Dokazuje to, že výše uvedené příběhy jsou pouhou pohádkou? Například staří Egypťané věřili, že každý člověk má své druhé, duchovní tělo v podobě ptáka.

V okamžiku smrti prý tato nehmotná bytost, které říkali ba, opouští fyzické tělo, ale zůstává poblíž něj.

Je pouze náhodou, že zážitek velmi podobný egyptské mytologii popisuje nejen Hemingway, ale také mnozí další lidé?

Podobně má podle křesťanů vypadat ráj. Může snad opravdu existovat?

EXISTUJE PODSVĚTÍ?

Termín podsvětí pochází ze starověké řecké mytologie. Co tento název označuje? Jedná se o údajnou říši mrtvých, která je prý od světa živých lidí oddělena řekou zapomnění Styx. Do podsvětí údajně„putují“ duše zemřelých lidí, bez ohledu na jejich původ nebo skutky, avšak musí mít připraveny mince pro převozníka Charóna. Jen pohádka pro ustrašené děti?

Možná i v tomto dávném vyprávění můžeme najít reálné jádro. Někteří lidé, kteří se ocitli ve stavu klinické smrti, totiž vypráví, že viděli jakousi řeku, za níž stáli jejich zemřelí blízcí, rodina a kamarádi. V tomto stavu také údajně vidí jakési duchovní bytosti – své průvodce. Jde snad o předobrazy Charóna? Není to příliš shod najednou?

Termín podsvětí později přechází do evropského prostředí také pod názvy zásvětí či onen svět.

NEBE, PEKLO, RÁJ

I podle křesťanství prý po smrti fyzického těla zůstává lidská duše. Náš život údajně rozhodne o tom, jak bude vypadat naše „nepozemská“ existence po smrti. Duše těch lidí, kteří se za svého života chovají podle křesťanských zásad, se údajně dostanou do nebe. A duše hříšníků skončí v pekle. Tam jsou prý vystaveny věčným mukám.

Tradiční pojetí je zjemněno v roce 1999 papežem JANEM PAVLEM II. (1920 – 2005). Církevní představitel prohlašuje, že peklo není děsivým a mučivým místem, ale „stavem těch, kteří se svévolně a definitivně oddělují od Boha, jakožto zdroje veškerého života a dobra“. Může skutečně existovat jakési nebe a peklo?

Utrpení hříšníků při příchodu do pekla je vděčným námětem mnoha umělců.

JAK TO VIDÍ HINDUISTÉ?

Hinduismus, původně indické náboženství, popisuje lidský život jako neustálý cyklus následných převtělení. Každý člověk má prý duši, která po jeho smrti pobývá jistý čas mimo fyzický svět.

Později se ovšem tato duše převtělí (reinkarnuje – pozn. red.) při narození do jiného člověka nebo zvířete. O tom, jaký člověk nebo zvíře to bude, údajně rozhodují skutky člověka v jeho předchozím životě – jeho karmické zatížení. Převtělování má pokračovat ve věčném koloběhu až do úplného vysvobození člověka, k němuž má dojít konáním „správných“ skutků. Pouhá pohádka?

Jak pak vysvětlíme případy dětí a dospělých, kteří si údajně vzpomínají na svůj předchozí život v těle někoho jiného?

Pokud si vymýšlejí, jak mohou uvádět tak šokující pravdivé podrobnosti?

TIBETSKÁ KNIHA MRTVÝCH

Tibetská kniha mrtvých pocházející z 8. století, byla kdysi v Tibetu (ležícím v dnešní západní Číně – pozn. red.) používána za velmi zvláštním účelem. Předčítali ji umírajícím, aby věděli, co je čeká v posmrtném životě. Kniha obsahuje chronologicky řazený sled událostí, kterými údajně každý člověk po své fyzické smrti prochází. Popisuje jak počáteční stádium umírání, tak následné fáze.

Umírající prý nejprve slyší zvuky připomínající bouři nebo pískot, má zachováno své vědomí a je obklopen mlhavým, šedým světlem. Později si uvědomí, že se již nalézá mimo své tělo atd. V knize následuje podrobný výčet mnoha dalších „stupňů“ údajného posmrtného života.

Pokud se jedná pouze o tibetský mýtus, jak vysvětlíme, že se uvedené jevy shodují se zážitky některých umírajících z dnešní doby?

POCHYBY JSOU NA MÍSTĚ

Na první pohled opravdu vypadají náboženské pohledy na posmrtnou existenci jako mýty. Druhý pohled přináší pochyby. Vždyť nikdo vlastně nemůže jistě říci, co se děje po smrti našeho fyzického těla! Materialistické, tzv. racionální pojetí světa sice říká, že se zánikem našeho organismu, způsobeného fatálním poškozením životně důležitých orgánů, přichází i definitivní konec vědomí.

Avšak toto tvrzení zatím nelze dokázat ani vyvrátit průkaznými vědeckými pokusy.

KRITIKOVÉ VRACÍ ÚDER

Mnozí skeptici mívají následující námitku: Lidé jsou přesvědčeni o existenci posmrtného života, neboť se bojí umírání, a tak rádi uvěří, že po smrti pokračuje naše existence dál. Také je velmi snadné uvěřit faktu, že se po své smrti shledáme se svou rodinou, kamarády atd. Ano, mají pravdu. Vždyť kdo by nechtěl „přežít“ svou smrt!

Další námitkou je, že některé církve zneužívají víru v posmrtný život pro své zájmy. Často se totiž snaží odpoutat ekonomicky či jinak znevýhodněné lidi od problémů pozemského života tím, že jim slibují netušené možnosti posmrtného života. Tento fakt nelze zpochybnit.

Avšak ani jedno z uvedených tvrzení nás nepřiblíží k řešení otázky, zda posmrtný život skutečně existuje, nebo ne.

Výzkumy doktora Moodyho

Vážně jsem onemocněl a doktor mne poslal do nemocnice. Jednou ráno se kolem mne udělala hustá šedá mlha a opustil jsem své tělo.Měl jsem pocit lehkosti a cítil jsem, jak z těla vyplouvám. Ohlédl jsem se po něm a viděl jsem se pod sebou na posteli a vůbec jsem neměl strach.

Byl jsem klidný (…) a nijak jsem se nebál. Cítil jsem, že asi umírám, a že když se do svého těla nevrátím, budu definitivně mrtev,“ vypráví jistý americký pacient svůj zážitek ze stavu klinické smrti americkému lékaři a psychologovi RAYMONDU A. MOODYMU (*1944).

PODIVNÉ ZÁŽITKY PACIENTŮ

Co je na uvedeném příběhu tak pozoruhodné? Pacient si přece může vymýšlet. Nebo pouze popisuje stav, kdy prožívá halucinace… Moody se však nespokojuje s tímto jednoduchým vysvětlením, neboť mu podobné zážitky z průběhu klinické smrti vypráví i jiní pacienti. Další informace mu poskytují i jeho kolegové.

Moody tak sbírá svědectví o podobných případech a klade si znepokojující otázku: Jak je možné, že se záhadné zážitky z doby klinické smrti u mnoha různých lidí (kteří se navzájem neznají – pozn. red.) podobají jako vejce vejci? Tak začíná Moodyho podrobný výzkum záhadného fenoménu, který nazve prožitek blízkosti smrti.

Můžeme dodat také další otázku: Proč mají zmínění pacienti podobné zážitky, jaké popisují některá náboženství a stará vyprávění?

KDY VLASTNĚ NASTÁVÁ SMRT?

Se zvyšující se úrovní medicíny v posledních 40 letech také výrazně roste počet lidí zachráněných ze stavu klinické smrti. Upřesněme si na tomto místě, co se vlastně rozumí termínem „klinická smrt“.

Jedná se o stav, kdy dojde u člověka (například v průběhu vážných nemocí nebo úrazů – pozn. red.) k zástavě srdce – je tak již vlastně mrtvý.

Avšak pomocí moderní lékařské techniky lze mnoho lidí v tomto stavu do několika minut „oživit“ – například použitím defibrilátoru (přístroj schopný elektrickým výbojem obnovit srdeční činnost – pozn. red.).

A právě takto zachránění lidé, kteří jsou vlastně několik vteřin až minut mrtví, pak vyprávějí Moodymu neuvěřitelné zážitky!

ŠOKUJÍCÍ SHODA VE CHRONOLOGII

Velmi překvapivou se jeví skutečnost, že téměř všichni zmínění lidé popisují obdobnou chronologii svých „smrtelných“ zážitků. Nejde o potvrzení toho, že si pacienti své zážitky nevymýšlejí? Možná ano, neboť podobné stavy v průběhu své klinické smrti zažívají lidé, kteří se navzájem neznají a často pocházejí z naprosto odlišného sociálního a kulturního prostředí!

Avšak je třeba zároveň podotknout, že mnozí lidé si ze stavu klinické smrti nepamatují vůbec nic. Znamená to snad, že svůj zážitek po „probuzení“ zapomněli? Anebo snad mají prožitek blízkosti smrti jen někteří citlivější lidé?

Neexistence prožitku u některých umírajících by totiž mohla také naznačovat, že se jedná o pouhou halucinaci.

UŽ JE JIM DOBŘE…

Co tedy údajně zažívají lidé ve stavu klinické smrti? Pojďme se „projít“ temnotou smrti se všemi jejími údajnými prožitky, seřazenými v časovém sledu za sebou. Prvním pocitem umírajících lidí, který často předchází samotnou smrt, je prý pocit jakési úlevy. Tento pocit u umírajících potvrzují mnohé sestry a lékaři. Avšak tyto pocity prý cítí mnozí lidé i po překročení hranice života a smrti.

„Najednou jsem měla ten nejbáječnější pocit. Cítila jsem jenom mír, pohodu, klid – prostě pokoj.

Cítila jsem, že odešly všechny starosti,“říká žena, která se během prožitého srdečního záchvatu dostala do stavu klinické smrti.

HUČENÍ JAKO V ÚLE

Následují prý podivné akustické jevy. Mnozí pacienti, kteří právě umírají anebo jsou krátce klinicky mrtví, údajně slyší nepříjemné bzučení, hlasité zvonění, klepání, vytí, svištění, zvuky podobné příboji moře nebo něco jako hudbu. „Slyšel jsem něco na způsob cinkání zvonků, někde daleko, neslo se to ke mně větrem.

Něco jako japonské větrné zvonky…To bylo jediné, co jsem chvílemi slyšel,“říká Moodymu jeden z pacientů. Co všichni tito lidé slyší?

Může se snad jednat o zvukové klamy, způsobené mozkem, který jim právě v té době vypovídá činnost?

TĚLO NENÍ TŘEBA?

Tento bzučivý zvuk nebo hudbu následuje pocit opuštění fyzického těla, popsaný výše u Hemingwaye, Lindbergha i mnohých Moodyho pacientů (a mnoha dalších lidí – pozn. red.). Lidé v tomto stavu prý vidí své tělo jakoby z výšky a vnímají, co se kolem nich děje. „Najednou jsem se cítila být venku ze svého těla, vzdálená ode všech, sama v prostoru,“ uvádí jedna žena.

Zvláštní je, že lidé v tomto stavu prý sice výborně vidí, co se kolem nich děje, nebo dokonce vidí mnohem lépe, ale neslyší žádné zvuky.

Zato údajně poznají, co si myslí živí lidé, kteří jsou v této chvíli pod nimi.

„Viděla jsem lidi okolo a rozuměla jsem tomu, co říkají. Neslyšela jsem je tak, jak slyším vás. Spíše jsem věděla, co si myslí,“ tvrdí jiná žena. Dá se tento podivný stav vysvětlit stavem lidské duše mimo fyzické tělo, anebo se jedná o jakousi formu telepatie v mezní situaci, kdy lidský mozek prožívá kritickou fázi?

POŘÁD VÁS VIDÍME

Jak mohou klinicky mrtví lidé vědět, co si myslí lidé okolo nich? Zdá se, že lidé mají v tu chvíli jakousi podivnou formu „nehmotné“ existence. „Doktoři a sestry do mne tloukli, aby mne přivedli k sobě, a já jsem se jim pořád snažila říct: Dejte mi pokoj, já už chci být sama. Přestaňte do mne mlátit! Ale oni mne neslyšeli. Tak jsem se snažila odstrčit jim ruce, ale nešlo to.

Nevím vlastně proč, ale nemohla jsem jejich rukama pohnout,“říká pacientka o svém zážitku. Pokud se dá pocit úlevy a bzučivý zvuk vysvětlit jako halucinace, jak si vysvětlit tento podivný vjem?

Jak je možné, že klinicky mrtví lidé později dokonale popisují, co se v době klinické smrti děje na operačním sále a co kdo z lékařů řekl?

PŘÁTELÉ I PO SMRTI?

Zvláštní také je, že prý lidé v tomto údajném stavu „mimo tělo“ vidí další „energetické“ bytosti. Vnímají je jako někoho, kdo jim má usnadnit přechod do „jiného“ světa. Někteří umírající později vypráví, že v těchto údajných bytostech někdy poznávají své blízké nebo přátele. Jedná se o halucinaci nebo výmysl?

Potom je velmi zvláštní, že lidé mnohdy vidí i své zemřelé dávné přátele, o kterých se domnívali, že ještě žijí.

Jak to lze logicky vysvětlit jinak, než že tito lidé mluví pravdu?

Raymond A. Moody

SKRZ ZDI A VĚCI!

Lidé ve stavu klinické smrti zároveň zažívají pocit, že jim nic nebrání v jejich pohybu. Kupříkladu dokážou zcela bez problémů prostoupit zdmi! Údajně se také mohou bleskově přemístit kamkoliv na světě. Stačí prý jen pomyslet a ihned jsou tam, kde si přejí být.

„Lidé běhali okolo sanitky. A vždycky, když jsem se na někoho podívala a chtěla jsem vědět, co si myslí, bylo to, jako by mne něco vymrštilo a už jsem tam byla (…) když jsem se chtěla podívat na někoho, kdo byl dál, zdálo se, že nějaká moje součást se jako stopař k té osobě vydala,“ vypráví jiná pacientka.

Jsou snad v tu chvíli lidé opravdu jakousi energetickou bytostí? Jak v těchto chvílích vidí své „nehmotné“ tělo?

EXISTUJE ENERGETICKÉ TĚLO?

„Nehmotné“ tělo má údajně tvar kulového nebo snad neurčitého mraku. Někdy je popisováno jako velmi podobné fyzickému tělu, narozdíl od něj má ale být ze zvláštního „skupenství“, pokud se vůbec dá tento stav k něčemu přirovnat. Nejvýstižnějším termínem pro něj je prý energetické pole nebo útvar.

„Nebyl jsem v těle jako takovém. Cítil jsem se něčím jako kapsle (…) Nemohl jsem to vidět, bylo to jaksi průhledné (…) Prostě jako bych byl nějaké klubíčko energie,“ uvádí jistý muž.

Lze vůbec nějak teoreticky vysvětlit existenci podobného energetického pole, které prochází hmotnými věcmi? Jediným logickým vysvětlením by snad mohlo být, že je pouze energetickým svazkem, který dokáže podobně jako elektrický výboj proniknout skrz hmotné věci. Anebo je vše jinak?

TUNEL DO JINÉ DIMENZE?

Podivný stav opuštění těla následuje mnohem záhadnější prožitek. Lidé mají pocit, že prolétávají jakýmsi temným tunelem nebo dlouhým prostorem připomínajícím tmavou jeskyni. Někteří lidé však tento „prostor“ popisují spíš jako studnu, koryto, kanál, válec, údolí nebo jinak. Při tomto stavu někteří z lidí slyší stále podivný hluk.

„Pak jsem se pohyboval (…) jakýmsi dlouhým tmavým místem. Vypadalo to jako kanál nebo co, nedovedu to popsat,“říká Moodymu jeden muž.

„Měl jsem pocit, že se pohybuji velmi hlubokým a velmi tmavým údolím. Tma byla tak hluboká a neproniknutelná, že jsem neviděl vůbec nic, ale byl to ten nejkrásnější,nejbezstarostnější pocit, jaký si lze představit.“ Jedná se opět o přelud, který vytváří umírající mozek?

Anebo jde v tomto případě o jakýsi vstup do jiné dimenze – vchod do jakéhosi paralelního světa, nazývaného starými Řeky podsvětí?

ANDĚL, BŮH, ANEBO HALUCINACE?

Nejpodivnějším prožitkem ve stavu klinické smrti je údajné setkání se zářící světelnou bytostí, které nejčastěji následuje po prožitku průletu „tunelem“. Lidé popisují setkání s ní jako velmi uklidňující. I když prý bytost září velmi intenzivním světlem, její světlo neoslepuje. Je to snad proto, že lidé ve stavu klinické smrti nevnímají okolí zrakem, ale jiným způsobem?

Záhadná světelná bytost je všemi vnímána jako plná pochopení a lásky. Křesťany je často ztotožňována s Kristem, lidmi jiných náboženství s „jejich“ bohy. Může se v tomto případě opravdu jednat o setkání s bohem, nebo snad jakýmsi andělem? Vždyť andělé jsou často v mytologii popisováni jako jasné a zářící bytosti.

Zářící bytost prý nekomunikuje pomocí slov, ale jakousi zvláštní formou telepatie. Mnozí lékaři však tyto zážitky dávají na vrub špatné mozkové činnosti.

Mají pravdu?

Mystický obraz holandského renesančního malíře Hieronyma Bosche Vzestup blahoslavených se velmi podobá zážitkům lidí v klinické smrti.

NÁSLEDOVAT MÁ JAKÝSI BOŽÍ SOUD

Brzy údajně přicházejí zkoumavé dotazy zmíněné bytosti, jež bývají součástí zpětného pohledu na život. Zážitek je často přirovnáván k panoramatickému filmu. Má jít o jakousi zpětnou projekci nejdůležitějších životních okamžiků. Každý si prý v té chvíli uvědomuje nejen své někdejší pocity a vjemy ostatních lidí, ale také dopad svých činů na životy druhých.

Bytost údajně zdůrazňuje potřebu lásky k ostatním lidem a potřebu získávání vědomostí. Láskou prý není myšlena tělesná láska, ale pochopení ostatních lidí a soucit s nimi. Jedná se v případě tohoto prožitku o jakýsi boží soud, anebo o halucinace umírajícího mozku spojené se svědomím?

Vše vypadá jako utopie, ale pokud existuje nějaký „nadčasový“ bůh, je logické, že by mohl požadovat právě výše uvedené dvě hodnoty…

AUTENTICKÝ PROŽITEK

Jak prý celý prožitek probíhá? „Když se objevilo to světlo, první věc, kterou mi řeklo, byla: ,Můžeš mi ukázat, co jsi udělala se svým životem?(…)´ A pak začala ta ,projekce´. Pomyslela jsem si: Co to má znamenat? – protože najednou jsem byla zpátky v dětství.

A pak jsem si prošla celým svým životem, rok po roce, až k dnešku,“říká žena, která prožila klinickou smrt.

Její vyprávění pokračuje: „A pořád při tom (záhadné ztělesněné světlo – pozn. red.) zdůrazňovalo lásku.

Kde to bylo nejlíp vidět, byly příhody s mou setrou (…) Ukázalo mi, kdy jsem se k ní chovala sobecky, ale i kdy jsem jí projevovala svou lásku a dělila se s ní.“

SCHOPNOSTI Z ONOHO SVĚTA?

Většina lidí, kteří měli prožitek blízkosti smrti, chce změnit svůj život, neboť si více uvědomují své předchozí chyby. „Snažím se dělat věci, které mají víc smysl,“ popisuje změnu svého myšlení jeden muž. Někteří z lidí prý po zmíněném prožitku získávají neuvěřitelné schopnosti!

„Jednou jsem byla na večírku a přebírala jsem myšlenky lidí,“ tvrdí o získání podivuhodných schopností jedna ze zpovídaných žen.

Nabyla je snad ve stavu klinické smrti?

U BRAN SMRTI?

V některých případech lidé vypráví, že se během svého prožitku dostávají k jakési „hranici“ mezi životem a smrtí. Popisují ji různě: jako plot, řeku, dveře, mlhu, vodní plochu nebo čáru. Za touto hranicí často prý vidí své zemřelé rodinné příslušníky, kamarády a známé. Většina lidí, kteří se „vrátili“ z klinické smrti zpět do života, zároveň tvrdí, že hranici nepřekročili.

Často prý sami cítí, že ještě nenadešel čas jejich smrti, nebo jim to prý v tuto chvíli naznačí údajné ostatní duchovní bytosti. A o chvíli později se prý probouzí zpět ve svém těle. Avšak někdy jsou prý prostě jen zničehonic vtaženi zpátky do svého těla, kde procitnou.

Jak to tedy s posmrtným životem skutečně je?

TAJEMSTVÍ STRAŠIDELNÝCH MÍST

Na stovkách míst celého světa se údajně objevují přízraky zemřelých lidí. V Česku má být takovým místem například zámek Opočno, hrad Zvíkov nebo hřbitov v Noutonicích nedaleko od Prahy. Na první pohled vypadají informace o „strašení“ jako pohádky.

Avšak v souvislosti s hypotézami, které uvádí Moody, se nabízí zásadní otázky: Může se energetické pole, údajně přežívající po smrti člověka, z nějakého důvodu koncentrovat na určitých místech? Třeba proto, že údajné duše nemají vyřešen svůj předchozí pozemský život?

Možná nám mohou chtít sdělit nějaké informace!

ALTERNATIVNÍ ŘEŠENÍ

Další možností prý může být, že zmíněná místa jsou jakousi branou do „onoho světa“ – paralelní dimenze. Pak by údajné přízraky ani nemusely být duše zemřelých, ale například zcela jiné bytosti.

Vždyť jak jinak vysvětlit, že údajní duchové uvádí při zaznamenání EVP (fenomén elektronického hlasu, údajně zachycená sdělení duchů) často velmi zmatené a lživé informace.

Co když v tomto případě vůbec nejde o duše zemřelých, ale o něco zcela jiného? Může se jednat i o jevy, které souvisí s psychikou některých lidí. Mohou některé tzv. paranormální jevy způsobit někteří lidé jen pouhou silou své vůle? Vzhledem k tomu, že dosud není prozkoumána velká část lidského mozku, není to vyloučeno!

Hledejme pravdu

Výskyt jevu nazývaného prožitek blízkosti smrti nelze jako takový zpochybnit, neboť téměř stejné zážitky popisují tisíce lidí z celého světa, včetně České republiky. Od vydání Moodyho knihy Život po životě(Life After Life) se do výzkumu těchto prožitků zapojilo mnoho dalších lékařů i nadšených amatérských badatelů.

Shrňme si nyní možná vysvětlení tohoto jevu.

LÉKAŘSKÁ VYSVĚTLENÍ

Mnozí lékaři vysvětlují prožitek blízkosti smrti jako halucinace, které mohou mít prý v podstatě tři příčiny. Jako první z nich jsou uváděny drogy či omamné látky (například LSD či marihuana – pozn. red.), jejichž uživatelé občas prožívají stavy podobné prožitku blízkosti smrti.

Avšak toto tvrzení v „přestřelce“ argumentů jen těžko může obstát. Proč? Zážitky uživatelů drog jsou odlišné od těch, které popisují lidé ze stavu klinické smrti. Mnoho lidí navíc před prožitkem blízkosti smrti není „omámeno“ žádnou drogou ani anestetiky!

Druhým lékařským vysvětlením halucinací mají být fyziologické důvody, jinak řečeno má jít o halucinace způsobené reakcí umírajícího mozku při nedostatkem kyslíku.

Avšak ani toto tvrzení neobstojí, neboť k některým prožitkům dochází prokazatelně dříve, než dojde k poškození mozku.

PROMLOUVAJÍ NEUROLOGOVÉ

Další lékaři vysvětlují prožitek blízkosti smrti jako neurologickou poruchu mozku v zátěžové situaci. Při některých neurologických poruchách – například při takzvaných autoskopických halucinacích – opravdu dochází ke stavům podobným prožitku blízkosti smrti, včetně jakéhosi „zpětného pohledu na život“.

Avšak tyto halucinace mají některé odlišné prvky od prožitků blízkosti smrti – například se v nich nevyskytuje záhadná světelná bytost a jsou tu i jiné odlišnosti.

ZPŮSOBUJE HO STRES?

Prožitek blízkosti smrti je také často vysvětlován jako psychologický jev, způsobený velkým stresem, k jakému dochází například i při dlouhé izolaci člověka.

Vylučuje snad mozek v tomto stavu endorfiny (tzv. hormony štěstí, které se vylučují například při sportovní zátěži – pozn. red.)?

Klinicky mrtví lidé totiž prý zažívají stav velké spokojenosti, podobně jako sportovci po namáhavém výkonu. I když je u klinicky mrtvých lidí zastavena srdeční činnost, jejich mozek ještě funguje. Avšak jak vysvětlit podobnost prožitků blízkosti smrti u všech lidí – bez ohledu na jejich původ, vzdělání a víru?

VZPOMÍNKY NA NAROZENÍ?

Americký vědec, astronom CARLSAGAN (1934 – 1996) přichází s názorem, že prožitek blízkosti smrti je způsoben podvědomou vzpomínkou každého člověka na své vlastní narození. Sagan přirovnává údajný černý „tunel“, na jehož konci lidé prý vidí světlo, k průběhu porodu, kde každý novorozenec vidí velmi podobný obrázek. Má Sagan pravdu?

Vždyť mysl miminka není pravděpodobně dostatečně vyvinutá, aby si mohla pamatovat takové podrobnosti. Navíc novorozenec špatně vidí.

A hlavně – lidé mají ze zážitku blízkosti smrti velmi dobrý pocit, narozdíl od většiny novorozenců, kteří nejspíš zažívají šok!

JUNGOVO KOLEKTIVNÍ NEVĚDOMÍ

Slavný švýcarský psycholog CARL GUSTAV JUNG (1875 – 1961), který měl vlastní zkušenost s prožitkem blízkosti smrti, je autorem teorie kolektivního nevědomí. Tato teorie vysvětluje například to, proč mají naprosto odlišní lidé z různých zemí a kultur téměř stejné sny, představy nebo myšlenky.

Podle Junga je totiž naše mysl schopna napojit se na takzvané kolektivní nevědomí – společný informační „kanál“, z něhož můžeme čerpat různé, jinak nám běžně nedostupné informace.

Vysvětluje Jungova teorie podobnost vnímání blízkosti smrti?

CO KDYŽ JE VŠE JINAK?

Avšak ani jedna z předešlých teorií nevysvětluje, proč při prožitku blízkosti smrti lidé přesně vědí, co se děje kolem nich. Nevysvětluje ani to, jak je možné, že mají poté mnozí lidé jistotu, že někteří jejich bývalí známí zemřeli, ač o nich prokazatelně neměli již dlouhá léta žádné zprávy! Přežívá tedy takzvaná duše smrt fyzického těla?

Fyzikální zákon o zachování energie říká: Energii nelze vyrobit ani zničit, pouze přeměnit na jiný druh energie.

A hmota (tedy i lidské tělo – pozn. red.) je pouze koncentrovanou formou energie. Znamená to snad, že po smrti se velmi koncentrovaná energie hmoty našeho těla přemění na méně koncentrovanou formu „čisté“ energie, kterou nazýváme duše? Pobývá snad duše – energetická substance – po smrti lidského těla v nějakém jiném paralelním světě?

Vždyť jak jinak je možné, že některé děti popisují své údajné minulé životy do nejmenších detailů?

AKTUÁLNÍ VYDÁNÍ
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky záhady Zobrazit více …

Nenechte si ujít další zajímavé články

Největší motýl světa žije jen pár dní!
epochalnisvet.cz

Největší motýl světa žije jen...

V České republice narazíte na motýly, velké...
Čeká nás doba neviditelných tanků?
21stoleti.cz

Čeká nás doba neviditelných...

Vývoj zbraní jde mílovými kroky kupředu, a...
TOP 5 nejděsivějších pravěkých monster!
epochaplus.cz

TOP 5 nejděsivějších...

Například takový Argentinosaurus,...
Obrazem: Nejobludnější zeď v dějinách
epochaplus.cz

Obrazem: Nejobludnější zeď v...

Symbolem železné opony byla zeď, která na...
Klasika i nečekané efekty, dekory a barvy
rezidenceonline.cz

Klasika i nečekané efekty,...

Koberce v poslední době...
Aston Martin vyvíjí vlastní ponorku
21stoleti.cz

Aston Martin vyvíjí vlastní...

Většina z nás zná legendární filmy,...
Dana Syslová: Bojí se odmítnout roli
nasehvezdy.cz

Dana Syslová: Bojí se...

V Ulici hraje DANA SYSLOVÁ (72) už...
Rekordní prodej whisky z roku 1926
iluxus.cz

Rekordní prodej whisky z...

Vzácná láhev nejdražší whisky na...
Nejstarší sýr na světě byl objeven v Egyptě
21stoleti.cz

Nejstarší sýr na světě byl...

Pokud se budeme bavit o Egyptě a tamní...
Kouzelná tři písmenka: R, N, A: Jak stojí za vznikem života?
epochaplus.cz

Kouzelná tři písmenka: R, N,...

Za pozemským životem stojí molekuly...
Bára Kodetová: Koupil jí Pavel Šporcl zlatou klec?
nasehvezdy.cz

Bára Kodetová: Koupil jí...

Jsou to už tři roky, co se PAVEL...
Jak se dříve vařilo pivo?
epochalnisvet.cz

Jak se dříve vařilo pivo?

Kdy a kde se vlastně objevilo první pivo? Jak...