Pomalu, ale jistě se blíží Vánoce a většina lidí má samozřejmě tyto svátky spojené s narozením Ježíše Krista. Narození Spasitele symbolizuje také zrod dobra a ústup démonické temnoty. Křesťané však nebyli prvními, kdo v tuto dobu slavil pro ně významné svátky…

Dávno před příchodem křesťanství slavili Keltové příchod zimního slunovratu. Byl to okamžik, kdy Slunce začne stoupat ze svého nejnižšího bodu po nejdelší noci v roce. Toto datum většinou připadá na 22. prosince našeho kalendáře. Je obdivuhodné, jak Keltové dokázali vypočítat přesné datum.

Nový sluneční rok

Stejně jako pro křesťany, znamenal tento čas rovněž i pro Kelty velkou změnu, která působí na vše živé na naší zemi. Tyto kosmické procesy se na Zemi projevují v plné síle až do 24. prosince a působí deset až dvanáct dní.

Keltové počítali dvanáct světelných nocí. To byl pro ně čas, kdy se všechen život na planetě musel bolestivě přerodit do nového slunečního roku.

Byl to čas obecně považovaný za velice nebezpečný, kdy se celý náš svět ocitá v ohrožení, neboť zlí běsové prý v tuto dobu nejvíce nabývají na síle a Slunce je jako kdyby bezmocné… Všichni netrpělivě čekají na obrodu jeho síly…

Role církve

Podobnost se symbolikou narození Ježíška je tedy více než patrná. Církev zřejmě mistrně využila tento pohanský svátek a tím v podstatě propojila starý pohanský svátek s novou věroukou.

O skutečném narození Spasitele se totiž vedou spory a narození Krista slaví jindy i pravoslavná církev.

Přísný půst?

Keltové však tento čas trávili jinak než my. V tuto dobu dodržovali přísný půst. Celých dvanáct dní se připravovala pouze jídla z mouky, která se pekla ve formách symbolizujících přírodní jevy.

Podlouhlé tvary pečiva symbolizovaly Měsíc, propletence uzavřený roční cyklus a kruhové tvary Slunce. To se velice pravděpodobně až do dnešních dnů promítlo i do celé řady druhů svátečního vánočního cukroví.

Jídlem, které mělo regenerovat organismus, byl pak mák, jenž má uklidňující účinky a je také dodnes používán v postních jídlech.