Vědci ze Sovětské akademie věd se na konci 60. let 20. století pouští do podrobného ohledání pozůstatků, jež přivezla expedice z centrální Asie. Pečlivě prohlíží jeden nález za druhým. „To přece není možné!“ proběhne najednou hlavou jednomu z nich.
Kostra, jejíž stáří je odhadnuto na úctyhodných 100 000 let, nese známky operace srdce!
V oficiálních pramenech se však dočteme, že první srdeční operaci bez komplikací provedl německý chirurg Ludwig Rehn (1849–1930) v roce 1896. Archeologové mají nyní v ruce důkaz o téměř zázračných operacích srdce z doby, kdy byly veškeré nástroje tvořeny z kamene.
O záhadném nálezu vychází podrobná zpráva. Přesto se o něm vědci raději příliš nezmiňují. Proč? Možná by mohl narušit zdánlivě ucelený obraz o vývoji lidské rasy. Zarážející je, že se pokročilá léčebná technika náhle ztrácí a lidstvo ji musí znovu objevovat.
Kde vzali pravěcí lidé tak překvapivý přehled lidské anatomie? A jak tyto složité operace prováděli?
Pozoruhodné datování
Ruský profesor Leonid Marmajarjan s vědeckým týmem Antropologické společnosti Turkmenistánu vyráží v roce 1969 na expedici do centrální Asie. Během ní nachází v jedné jeskyni pohřebiště se třemi desítkami koster.
Původní odhad jejich stáří činí přibližně 20 000 let, pozdější výzkumy to však poupravují na úctyhodných 100 000 let. Jedna z koster po ohledání vydává šokující svědectví. Patří totiž člověku, který se podrobil úspěšné operaci srdce!
„Sovětští vědci byli ohromeni, když našli stopy po operaci provedené v oblasti srdce.
Žebra byla odborně oddělena a byl tam také důkaz, že neoddělená žebra byla roztažena od sebe, každý znak přesně koresponduje s tím, čemu dnes říkáme perikardiální okno,“ popisuje americký spisovatel a záhadolog Rene Noorbergen. Během takového zákroku je operativně odstraněn srdeční vazivový vak, přičemž se dnes tento výkon provádí nejčastěji u zhoubných onemocnění srdce.
Dokázali už tehdejší lidé diagnostikovat rakovinu a vypořádat se s ní? Jsou takové zákroky v dávném pravěku vůbec možné?
Dokonalé nástroje
Podle expertů nebyla operace žádným experimentem, nýbrž řízeným zákrokem s dobře známou příčinou i očekávaným výsledkem. Dle nové tkáně, která na kostech následně dorostla, lze soudit, že pacient přežil dalších 3 až 5 let.
Rozšířené představy o primitivních předchůdcích člověka, kteří nemoci vysvětlovali působením zlých duchů, s těmito objevy nesouhlasí.
Jak je možné, že znali tak podrobné souvislosti anatomie a byli schopni provádět náročné operace bez prostředků, které dnešní lékaři považují za nutnost?
Archeologové stále nacházejí širokou škálu tehdejších chirurgických nástrojů, jejichž ostří je stejně spolehlivé jako dnešní skalpel. To, že dávná operace srdce není ojedinělým příkladem, dokládají i vykopávky z blízkého východu.
Mají stejné zásahy na hrudníku, které bychom našli i u koster starých zhruba 50 let. Jaké další techniky čekají na to, až je současná věda znovu odhalí?
