Pátrání po mystériích Velikonočního ostrova jsou skutečně intenzivní. Asi největší pozornost se soustředí na sochy moai.

To, jak byly přemisťovány, dosud 100procentně zřejmé není, současní badatelé však tvrdí, že ostrované pravděpodobně pracovali se systémem lan.

Ale není to jen tato záhada. Podivuhodným faktem se zdá být rovněž to, že sochy nemají oči, nýbrž pouze prázdné oční důlky. V roce 1979 přichází tým archeologů, který vede Sergio Rapu Haoa, s tvrzením, že v důlcích dříve oči byly.

Bělmo prý tvořil bílý korál a panenku červená láva či obsidián (druh vulkanického skla). Kam ale tyto doplňky zmizely? A jaký měly účel? Údajně byly pro domorodce jakýmisi magickými artefakty.

Při mystických rituálech je prý mohli vkládat do očních důlků soch, které tak „oživovali“, a do soch pak vstupovaly duše předků.

Klobouk dolů!

Vzhled soch je podivuhodný rovněž díky unikátním útvarům, jež postavy nesou na svých hlavách. Jedná se o několikatunové kamenné ozdoby, nazývané pukao. Většina z nich se do dnešní doby nedochovala.

Zajímavostí je, že pro materiál na jejich tvorbu (červenou vulkanickou strusku) domorodci nechodí k vyhaslé sopce Rano Raraku, kde berou materiál na samotné sochy, nýbrž na druhý konec ostrova ke kráteru Puna Pau.

Proč měli potřebu vytvářet tyto útvary z jiného druhu horniny? Dlouhou dobu panuje názor, že pukao představují specifické klobouky, které snad ostrované nosili. Podle novější teorie je však všechno jinak.

Netradiční pokrývky hlavy jsou prý ve skutečnosti originální účesy, konkrétně vlasové uzly. Vzhledem k nebývalé pozornosti, kterou jim tvůrci věnovali, se nabízí otázka, zda snad pukao neměly nějaký hlubší význam.

Obři v podzemí

Velikonoční ostrov je v současnosti nejen turistickým centrem, ale i oblastí, kde stále probíhají archeologické práce. A vynořují se další objevy. Nalézány jsou sochy, které dokonce klečí či sedí, některé mají i uši.

S unikátní zprávou v roce 2012 přichází Jo Anne Van Tilburg: „Náš projekt vykopávek nedávno odkryl torza sedmimetrových soch.

Stovky a tisíce návštěvníků byly udiveny, když viděli, že sochy na Velikonočním ostrově mají těla!“ Jelikož nejznámějšími sochami jsou ty, které mají pouze hlavu a část torza, řada lidí si myslí, že moai celá těla nemají.

Jak ale dokládá Tilburg, ta jsou ukryta pod zemí a možná jich stále mnoho čeká na své objevení.

Rytiny kánoí?

Expedice archeoložky Tilburg však přináší i další poznatky: „Našli jsme velké množství červeného pigmentu, který mohl být používán k pokreslení soch,“ popisuje.

„Nakonec, a co je možná nejdojímavější, jsme našli na chodníku pod jednou sochou vyřezávku do kamene se symbolem srpku, což reprezentuje kánoi nebo vaka (něco jako plachetnice – pozn. red.).

Záda obou soch jsou pokryta petroglyfy, mnohé z nich také znázorňují vaka,“ doplňuje dále Tilburg. Badatelé v tom spatřují souvislost s umělcem, jenž sochu vyráběl, či s jejími vlastníky.

Dle jejich názoru máme v ruce další stopy, jež mohou vést k lepšímu poznání rapa-nuiské kultury. Co dalšího se v této podivuhodné zemi podaří objevit?