Láká vás cestování v čase? Podobný výlet prý můžete bez problémů podniknout. Stačí jen být ve správný čas na správném místě.

Stejně jako dvě britské ženy Charlotte Moberly a Eleanor Jourdain, které se údajně v srpnu roku 1901 během prohlídky francouzského paláce Versailles náhodou přesunuly do doby Velké francouzské revoluce!

Britské turistky si výlet ve Francii nejdříve neobyčejně užívají. „Je tady vážně krásně,“ říká Charlotte své kamarádce. Po vydatné prohlídce paláce se obě ženy vydají směrem k  versailleským zahradám, v jejichž nitru se nachází legendární zámek Malý Trianon.

Ten v roce 1774 daroval dvacetiletý francouzský král Ludvík XVI. (1754–1793) své manželce, devatenáctileté Marii Antoinettě (1755–1793), která byla ve své době proslulá zálibou v přepychu, radovánkách a slavnostech.

Moc si ho ale neužije. V červenci roku 1789 totiž vypukne Velká francouzská revoluce, která krvavým způsobem smete celou tehdejší monarchii a nahradí ji „vládou lidu“. Pod gilotinou skončí jak Ludvík XVI., tak jeho milovaná manželka.

„Byla to doba neuvěřitelných politických zvratů. Žít v ní nebylo vůbec jednoduché,“ říká Eleanor a Charlotte souhlasně přikyvuje. Cesta k zámku je dovede k osamělému statku, před nímž stojí zastaralý pluh. „Ale kam teď?“ rozhlížejí se zmateně dámy. Zdá se, že se ztratily…

Podivné setkání

„Podívej! Támhle někdo jde!“ vyhrkne náhle Charlotte. A skutečně! Přímo k nim se blíží dva muži v dlouhých zelených pláštích, kteří mají na hlavách nemoderní třírohé klobouky (populární především na konci 17. a v 18. století–pozn. red.).

„Pánové, prosím vás, nevíte, jak se dostaneme k zámku?“ ptají se jich Angličanky. Muži se na ně nepřítomně podívají a pak jim pokynou rukou směrem rovně. „Děkujeme,“ odvětí Angličanky. Celé setkání na ně působí paranormálním dojmem.

Nejen že jsou oba muži dost podivně oblečení, ale také výrazy v jejich tvářích působí tajemně. „Skoro jako kdyby byli z jiné doby,“ říká si Eleanor. A nejen to. Jak si obě ženy se zděšením uvědomují, také park je poněkud zvláštní.

Stromy jsou bez života, nehýbe s nimi žádný vítr, vlastně celé okolí je úplně mrtvé.

Turistky chtějí co nejrychleji zmizet, a tak na nic nečekají a opět se vydají na cestu… Ta se různě klikatí a nakonec je dovede k  pavilonu, vedle nějž sedí nehezky vyhlížející muž. Tvář má zohyzděnou neštovicemi a jeho výraz nevěstí nic dobrého.

„Je plný zla,“ myslí si Eleanor. Obě ženy nad tím nemají čas příliš dlouho přemýšlet, protože přímo k nim běží jakýsi vysoký muž v dlouhém tmavém plášti a ve starodávných botách s přezkami. Co jim chce?

Jak dlouho to bude trvat?

„Tady nemáte co dělat! Jste tady úplně špatně! Okamžitě odejděte!“ vykřikuje muž na Angličanky. „Ale kam? Kam máme jít?“ ptají se ho ženy.

Muž jim nevrle ukáže cestu, která vede k úzkému můstku, na jehož druhé straně se pěšinka klikatí podél louky lemované stromy. Tam si ženy všimnou dalšího unikátního zjevení.

Nedaleko domu se zavřenými okenicemi sedí žena v letních šatech s bílým kloboukem, která si prohlíží nějakou kresbu. Charlotte si nejdříve pomyslí, že vypadá jako turistka. Mohla by jim snad vysvětlit, co se to děje a kde se to ocitly.

Když se k ní však přiblíží, zjistí, že i ona má na sobě starobylé oblečení z úplně jiné doby. „Tak to je konec. Tak to je naprostý konec,“ prohlásí Charlotte.

Náhle z úplně jiného domu na konci jedné terasy vyjde sluha, který jim pokyne rukou, a obě ženy ho následují… Angličanky kráčející za sluhou si v hlavě přehrávají, co všechno zažily.

Vzpomínají na podivuhodné muže v dlouhých zelených pláštích, odpudivou postavu s neštovicemi nebo krásnou slečnu v letních šatech. Co byli tito lidé zač? Zatímco ženy jsou duchem jinde, sluha je dovede k větší skupince lidí, kteří spolu o něčem hovoří.

Oběma se uleví. Lidé kolem nich na sobě mají oblečení odpovídající módě z počátku 20. století. Tajemný zážitek je zřejmě u konce. „Rychle zpátky do Anglie,“ rozhodnou se následně. Co se jim to vlastně stalo?

Všechno do sebe zapadá

Na základě vlastního výzkumu Angličanky zjišťují, že styl oblečení, které na sobě měly podivné osoby ve Versailles, odpovídá době konce 18. století, kdy ve Francii probíhala Velká francouzská revoluce.

Muži v zelených pláštích a třírohých kloboucích jsou identifikováni jako bratři Bersyové, kteří měli v revolučních dobách chránit francouzskou královnu.

Muž s neštovicemi byl hrabě de Vaudreuil (1740–1817), který se významně podílel na pádu Marie Antoinetty.

Lze prý také předpokládat, že muž v dlouhém tmavém plášti ve starodávných botách s přezkami byl pážetem, které vyslali do Malého Trianonu proto, aby francouzskou královnu varovalo před blížícím se běsnícím lidem.

A kdo že byla ona žena v letních šatech, která oplývala mimořádnou krásou? Údajně samotná Marie Antoinetta! Obě ženy až do své smrti tvrdí, že se přesunuly v čase zpět do doby francouzských revolučních bouří.

Podle skeptiků si ale vymýšlejí, aby získaly popularitu. Jenže proč by něco takového uznávané britské akademičky dělaly?