Pokusy s přenosem informací mimosmyslovou cestou se provádějí po celém světě. Málokdo ale ví, že skutečně revolučních výsledků na tomto poli je dosaženo v 60. letech v Československu.

Nenápadný vrátný Pavel Štěpánek v té době svými schopnostmi ohromí takřka celý svět!

Vrátný pražské městské knihovny Pavel Štěpánek sedí za stolem. „Dáme se do toho,“ říká mu uznávaný český vědec a odborník na parapsychologii Milan Rýzl (1928–2011).

Vysází na stůj deset karet, které mají jednu stranu černou a druhou bílou (některé prameny uvádějí barvy bílou a zelenou–pozn. red.). Protože jsou uloženy v neprůhledných obálkách, Štěpánek na ně nemůže vidět.

„Potřebuji, abyste mi řekl, které z nich jsou položeny nahoru černou a které bílou stranou,“ požádá ho Rýzl. Štěpánek se chvíli soustředí a následně začne diktovat výsledek. Zmýlí se přitom pouze ve dvou případech! Jak to dokázal?

Hledá se věštec

Počátkem 60. let se český vědec Milan Rýzl rozhodne v Československu uspořádat sérii experimentů s dobrovolníky, během kterých chce prokázat, že existence tzv. ESP vnímání (z angl. Extra Sensory Perception, tzn. mimosmyslové vnímání – pozn. red.) je realitou.

V praxi má jít o vědecké zkoumání možnosti přenosu informace jiným způsobem, než pomocí pěti klasických lidských smyslů. Může se to povést? Milan Rýzl je přesvědčen, že ano! „K mimosmyslovému vnímání jsou zapotřebí dvě podmínky.

Jednou z nich je relaxovaný stav mysli. Druhou pak je, že má tento stav mysli vzniknout na podkladě nálady, která člověku pomáhá,“ vysvětluje vědec. Například stres, nejistota nebo starosti totiž údajně zabraňují projevům paranormálních sil.

Do experimentu se mu přihlásí celá řada lidí. Jen jeden z nich však vejde do dějin…

Neuvěřitelné výsledky

„Jmenuji se Pavel Štěpánek, narodil jsem se v roce 1931 v Praze a v současné době pracuji jako vrátný,“ říká nenápadný, zhruba třicetiletý muž v tvídovém saku s kravatou. Doktor Rýzl si ho změří pohledem. Půjde snad o dalšího z řady neúspěšných jasnovidců?

„Před vámi jsou karty o rozměrech 7,5 cm x 12,5 cm, které jsou na jedné straně bílé a na druhé straně černé. Tyto karty uložíme do neprůhledných desek v neprůhledných obálkách.

Vaším úkolem je uhodnout, jakou stranou je karta v obálce otočena nahoru,“ vysvětluje Štěpánkovi vědec. V první sérii pokusů provede údajný jasnovidec celkem 2000 odhadů a výsledkem je úspěšnost 57 %. Při dalších pokusech se toto číslo údajně zvedne až na 71 %.

Za 10 let spolupráce se pak skóre správných odpovědí stabilně pohybuje kolem 60 %. Něco takového je přitom z hlediska teorie pravděpodobnosti zcela nemožné!

Jak to dokázal?

„Štěpánek pracoval před zahraničními komisemi, byl několikrát v cizině, byl zkoumán na zahraničních univerzitách a byl, což je taková rarita, dokonce uveden v Guinnessově knize rekordů jako nejlepší ze studovaných jasnovidců na světě,“ říká Rýzl.

Skeptici ale všechny tyto výzkumy odmítají. Podle nich musel Štěpánek nějakým nekalým způsobem vidět barvy jednotlivých karet, nebo mu v tom někdo tajně pomáhal.

Na druhou stranu jeho schopnosti potvrdili nezávisle na sobě odborníci z Ameriky, Velké Británie, Austrálie, Nizozemí i Japonska. Není tedy mnohem pravděpodobnější, že „český věštec“ přece jen určité jasnovidecké nadání měl?