V sedmnáctém století se oblast Zugarramurdi ve španělském Baskicku stala dějištěm rozsáhlého čarodějnického procesu, který je dodnes opředen tajemstvím. Zdá se, že stopy celého případu vedou navíc ze Španělska do Francie. Proč?
V této době bylo ke smrti upálením odsouzeno osmdesát lidí ve francouzském Baskicku, v oblasti, která přímo sousedila se Zugarramurdi. Hledání údajných služebníků ďábla se brzy přesunulo i na druhou stranu hranice.
Smrt i milost
Dodnes jsou tyto procesy ve Španělsku považovány za skandální. Důvodem je i fakt, že celým smutným tématem procházela též jazyková bariéra, protože se jednalo o lokalitu, kde ke komunikaci sloužila baskičtina.
To však nezabránilo inkvizici, aby pilně pátrala po tajemných rituálech, který by byly v ostré opozici s učením katolické církve.
Zajímavou na procesech, v jejichž středu byla vesnická komunita Zugarramurdi, je i skutečnost, že ne všichni odsouzení byli upáleni.
Někteří totiž projevili tak účinnou lítost, že nakonec smrti unikli. Pravdou nicméně zůstává, že tato oblast byla od konce šestnáctého století v hledáčku španělské inkvizice. Z jakého důvodu?
Baskická jinakost
Šeptalo se o tajných obřadech v tamních jeskyních, o ďábelských „černých hostiích“ a dalších důkazech potvrzujících nekalé čarodějnické rejdy.
Svou úlohu v tom jistě sehrála i již zmíněná baskičtina a tajemný původ Basků žijících v této části Pyrenejského poloostrova. To všechno provokovalo oficiální autority. Ty ovšem později ze svých tvrzení a obvinění značně slevily. Těm, kteří nalezli smrt na hranici, to ale život už nedokázalo vrátit.
V porovnání s působením inkvizice ve francouzském Baskicku, byly procesy v Zugarramurdi překvapivě velmi mírné. Možným vysvětlením je, že neznámá vlivná osoba v tribunálu obviněným Baskům stranila. Její identita ale zůstává záhadou.
