Skotsko je nádherná země, která je pro mýty a legendy přímo stvořená. Koluje jich tu dokonce tolik, že by hravě zastínily i všechny pohádky od bratří Grimmů. Pojďme se nyní podívat na jeden příběh o zmizelé vesnici, který by možná vůbec nemusel být vymyšlený.

Armáda postupuje rychle a obyvatelé vesnice Brigadoon jsou vyděšení. Mají utéct, vzdát se nebo bojovat? Musejí se ale rozhodnout rychle, vojáci už brzy dorazí a nebudou mít slitování. V hrůze se proto obracejí k Bohu a modlí se za zázrak.

Prosí, aby jejich vesnici ukryl před zraky všech zlých lidí, kteří by jim chtěli ublížit, a na oplátku slibují věrnost až na věky. Bůh jejich modlitby vyslyší a učiní vesnici neviditelnou, aby ji už nikdo nemohl objevit.

Zázrak ale není zadarmo. Vesničané musejí přísahat, že Brigadoon nikdy neopustí, jinak by se i se svými domy rozplynuli v mlze. Budou ale moci už navěky žít v míru a žádní nepřátelé je už nikdy nenajdou.

Jednou za sto let se vesnice na jediný den vynoří z mlhy. V tento čas ji budou moci navštívit i lidé z vnějšího světa, kteří tu na základě své vůle mohou zůstat, nebo na konci dne svobodně odejít.

Pátrání v mlze

Přesně takto zní legenda o ztracené skotské vesnici Brigadoon. Může na ní být ale něco pravdy? A pokud ano, jak rozlišit pravdivé jádro od mýtů, které se na celý příběh v průběhu let nabalovaly?

Tuto otázku si položilo už mnoho odborníků i obyčejných nadšenců, kteří se pokoušeli najít místo, kde mohla vesnice kdysi stávat. Základním vodítkem je řeka Doon v západní části Skotska.

Přes ni se totiž na předměstí dnešního městečka Alloway klene most, kterému se už stovky let říká Brig o’ Doon.

Záhadologové jsou přesvědčeni, že se jedná o jediný pozůstatek po zmizelé vesnici. Ta by se tedy musela nacházet nedaleko mostu. Má to ale jeden háček.

Kamenný most byl postaven v 15. století, na starých mapách se ale v jeho okolí žádná vesnice s názvem Brigadoon nevyskytuje. To ale ještě nemusí nutně nic znamenat.

Podrobnější mapy jsou výsadou až raného novověku, ve středověku byly spíše obecné, a proto by na nich Brigadoon vůbec nemusel být uvedený.

Odplata za povstání?

Otázkou také zůstává, kdy mělo ke zmizení vesnice dojít. V tomto se už záhadologové neshodují. Někteří se domnívají, že k tomu došlo už na konci středověku, jiní se kloní spíše až k 18. století.

O tom je přesvědčený i irský záhadolog Bob Curran, který se legendou o Brigadoonu zabývá už velmi dlouho.

Ve své knize dokonce uvádí přesný rok 1754, kdy měla být proti obyvatelům vesnice vyslaná trestná výprava anglických vojáků jako odplata za jejich účast na jakobitském povstání rozdmýchaném Skoty a Francií o 8 let dříve s cílem obnovit v Anglii vládu rodu Stuartovců.

Odvolává se na staré listiny uložené v archivu v Glasgow, kde je prý tento nájezd dobře popsán. Jenže ani v nich není Brigadoon výslovně zmíněn. Curranovu teorii proto mnoho odborníků rozporuje.

Pokud by měl Brigadoon existovat ještě v 18. století, dochovaly by se o něm jistě četné zmínky, ať už na starých mapách, nebo v textu obchodních či vlastnických listin.

Brigadoon = Germelshausen?

Pokud bychom tedy připustili, že Brigadoon skutečně existoval, kam se mohl ztratit? Záhadologové si tuto pověst vykládají jako důkaz existence nějaké časoprostorové trhliny, která mohla celou vesnici pohltit a možná přenést do jiné dimenze.

Lidé ve starších dobách si pak tuto událost mohli spojit s božím zásahem, který byl pro jejich vnímání srozumitelnější, a tak možná vznikla pověst o smlouvě obyvatel vesnice s Bohem. Skeptici ale považují tento příběh za zcela vymyšlený.

Podle jejich názoru byl převzat z německé mytologie, kde existuje podobná pověst o ztracené vesnici Germelshausen. Ta se měla rozplynout v mlze a stát se neviditelnou.

Jejím jediným pozůstatkem je prý zvuk zvonů, který se občas line údolími bavorských hor, a pochází právě ze zvonice v Germelshausenu. Vesnici mají ale na rozdíl od Brigadoonu obývat zlí duchové. Mohl by snad tento německý mýtus být předobrazem příběhu o zmizení Brigadoonu?

Keltské opidum

Záhadu kolem vesnice Brigadoon se snažili rozluštit i odborníci na lingvistiku a historii. Ti přišli se zajímavou teorií založenou na rozboru samotného názvu vesnice.

Jméno je pravděpodobně složeninou ze dvou slov pocházejících ze starého keltského jazyka, gaelštiny. Výraz „briga“ označoval kopec nebo vyvýšené místo a slovo „dun“ se používalo pro opevnění.

Na základě tohoto rozboru se řada vědců domnívá, že název Brigadoon mohl možná odkazovat na dávné keltské opidum, které snad kdysi stávalo v okolí řeky Doon.

Jeho pozůstatky mohly být v krajině patrné ještě ve středověku, a lidé mu možná právě proto dali tento název. Brigadoon by tedy nezmizel v časoprostoru, ale prostě by se během věků rozpadl. V okolí řeky Doon nebylo ale žádné velké opidum nikdy nalezeno.

Může tato teorie vysvětlovat záhadu zmizení Brigadoonu? Nebo mají pravdu záhadologové a vesnice se skutečně přenesla do jiné dimenze?

Představuje Brána bohů v Peru průchod mezi světy?

V jižní části Peru na březích jezera Titicaca se nachází skalní útvar, do kterého je vytesaná zvláštní brána. Přezdívá se jí Brána bohů nebo také Portál Aramu Muru a podle místních představuje průchod mezi dvěma světy.

Vědci se domnívají, že jde jen o nedokončenou stavbu Inků, starou asi 500 let, místní jsou ale přesvědčeni, že ji vytvořila vůbec první peruánská civilizace před více než 5000 lety.

Vytesaný útvar je vysoký 7 metrů a u jeho paty se nachází malý výklenek ve tvaru písmene T, o výšce 2 metry a hloubce asi půl metru. Objeven byl až v 90. letech minulého století a dodnes není jasné, k čemu sloužil.

Mohly se tu konat náboženské obřady nebo možná měla brána jen symbolický význam ve vztahu k přilehlému jezeru.

K bráně se váže legenda o inckém veleknězi jménem Aramu Muru z chrámu sedmi paprsků, který utekl z hlavního města incké říše Cuzca, když město dobývali

španělští conquistadoři. Vzal s sebou mnoho pokladů včetně nejstřeženějšího chrámového artefaktu – zlatého disku. Uprchl k Bráně bohů, kde prý zasadil disk do skály, objevilo se modré světlo a kněz i s poklady zmizel.

Pověsti o zmizelých lidech v blízkosti brány se v okolí vyprávějí už mnoho let. Místní tu prý občas vídají záhadná světla a ohnivé disky. Kolem brány má také působit velmi silná energie.

Podivné mravenčení a brnění končetin má být u návštěvníků skalního útvaru běžným jevem. Mohla by snad tato energie být důkazem působení neznámých sil?

Tajemství jménem Anjikuni

Je úplňková noc, 6. listopadu 1930, a do zasněžené inuitské vesnice u kanadského jezera Anjikuni právě přichází lovec kožešin Joe Labelle. Těší se, že si po dlouhé cestě konečně pořádně odpočine. Jenže klid ho bohužel nečeká.

Místo obvyklého přátelského setkání čeká na zkušeného dobrodruha jen vylidněná vesnice. Teprve nedávno vyhaslé ohně stále ještě doutnají a všechny příbytky se zdají být netknuté. Co se s obyvateli stalo?

Lovec neváhá, a když nikoho nenajde ani v okolí, vyráží pro kanadskou jízdní policii. Pátrání ale odpovědi nepřinese. Pouze na březích jezera jsou nalezeni mrtví vyhladovělí saňoví psi a opodál je eskymácké pohřebiště s prázdnými hroby.

Dodnes není jasné, co se v osadě odehrálo. Někteří badatelé spekulují o nějaké otravě a náhlé panice, kvůli které všichni odešli do pustiny. Jiní, že za vše mohou mimozemšťané nebo nějaká časoprostorová anomálie.