Příď škuneru je jako ostrý nůž prořezávající slupku oceánu. Kapitán s uspokojením pohlédne do plachtoví. Ano, všechno je v pořádku. Určitě budou mít i dnes štěstí. Young Teazer je skvělá loď. Rychlá, pevná, s odhodlanou posádkou. Bláhové naděje! Na konci téhle plavby čeká jen zánik a smrt.

V roce 1813 probíhá britsko-americká válka, označovaná i jako druhá americká válka za nezávislost. Její součástí jsou též námořní boje v pobřežních vodách. Na americké straně se jí účastní menší plachetní lodě – škunery.

Nízký ponor jim umožňuje operovat i blízko pevniny. Jejich výhodou je rovněž rychlost a obratnost. Příběh jednoho takového škuneru se zapíše do historie tajemna…

Škuner v pasti

Součástí americké flotily ozbrojených škunerů je i Young Teazer. Loď podniká několik úspěšných útoků na britské síly v oblasti Nového Skotska, na území dnešní Kanady. V tamní zátoce Mahone Bay se však dostane do osudové pasti.

Výjezd ze zátoky Mahone Bay totiž zablokuje britská loď HMS La Hogue, která svou velikostí a výzbrojí americký škuner vysoce převyšuje.

Britský kapitán vysílá ke škuneru čluny obsazené vojáky, kteří mají loď obsadit přímým útokem. Ještě před tím, než první britský člun stihne přirazit k boku škuneru, ale Young Teazer exploduje.

Britové užasle hledí na agónii lodi, která se zdála být tak snadnou kořistí. Jaká byla příčina exploze, při které zahynulo třicet mužů posádky škuneru?

Sebevražedné gesto

Z vody se podaří zachránit jen několik zraněných námořníků. Ti mají štěstí, že je síla výbuchu doslova odhodila z paluby do moře. Z jejich výpovědí vyplývá, že exploze byla sebevražedným gestem zástupce kapitána škuneru.

Když poznal bezvýchodnost situace, vhodil do skladiště střelného prachu lucernu. Důvodem však nebylo jen vlastenecké gesto a snaha, aby škuner nepadl do rukou nepřítele.

Kapitánův zástupce měl pro svůj čin i ryze osobní důvody. Byl dezertérem z britského námořnictva. V případě zajetí by na něj čekal trest smrti. Ve stresové situaci tak zvolil řešení, které bychom mohli nazvat rozšířenou sebevraždou.

Britská loď napne plachty a odplouvá. Její mise skončila, legenda o přízračné lodi tím ale začíná.

Přízračný Teazer Light

Z hrdého škuneru zůstává na hladině jen změť plovoucích trosek. Později některé z nich obyvatelé na pobřeží využijí. Jeden masivní dřevěný fragment je stále součástí interiéru stylové hospůdky v Mahone Bay. Skončil tím příběh nešťastné lodi? Nikoli!

Přízrak škuneru se k pobřeží Nového Skotska pravidelně vrací. „Mnozí tvrdí, že pozorují Teazer Light, ducha škuneru Young Teazer,“ píše v roce 2015 na portálu www.thewhig.com publicistka Susanna McLeod.

Fenomén Teazer Light se oku pozorovatele jeví jako rozostřený obraz hořící, či vybuchující plachetnice velikosti odpovídající právě škuneru. Nejčastěji je tento jev pozorován právě okolo 27. června. Proč? Tušíte správně. V tento den roku 1813 se Young Teazer v zátoce Mahone Bay potopil.

Loď duchů versus počasí

Jak si vysvětlit přízrak hořící lodi duchů? Možná se jedná o optickou iluzi spojenou se sugestivním příběhem o zániku škuneru. Přízrak Teazer Light ovšem u obyvatel pobřeží nebudí strach. Začlenili jej totiž do škály úkazů pro laickou předpověď počasí. Náhodně odposlechnutý dialog místních usedlíků vypadá i takto:

„Ahoj, Bille, byl jsi v noci na moři?“ „Ahoj, Johne, byli jsme pár mil za Mahone Bay. Ryb jsme moc nepřivezli, ale cestou zpátky jsme viděli Teazer Light.“ „Díky, Bille, jedu rychle domů pořádně zavřít okna.

Jak je vidět Teazer Light, vždycky přijde silná bouřka!“ Skutečně se loď duchů zjevuje vždy před příchodem bouřkových mračen, nebo je to jen nějaká iluze?

Loď duchů z Northumberlandského průlivu

V Kanadě se traduje pozorování přízraku hořící lodi v oblasti Northumberlandského průlivu, který odděluje Ostrov prince Edwarda od kanadského pobřeží.

Podle místního folkloru je přízrak varováním před severozápadním větrem, včetně přicházejících bouřek.

V roce 1905 formuloval kanadský vědec William Francis Ganong (1864–1941) teorii, že iluze přízračné hořící lodě vzniká tím, že se na reálném plavidle plujícím v oblasti koncentrují hrotové výboje statické elektřiny, takzvané ohně svatého Eliáše.