Hřbitov kdysi inspiroval básníka Karla Josefa Erbena k napsání balady Svatební košile. Zřejmě tak čerpal z místní pověsti. Co se na velhartickém hřbitově děje?

Hřbitov se nachází poblíž Klatov na Šumavě a vyznačuje se negativní a ponurou energií. Největší jeho dominantou je ponurý kostel Sv.

Máří Magdaleny z roku 1373, který byl postaven na pohřebišti z dob Velké Moravy. Mělo by to být místo klidu a věčného odpočinku, ale rozhodně není.

Podle záhadologa Pavla Kozáka se v jihovýchodní části velhartického hřbitova kdysi dávno odehrály černé satanské mše s pokusy oživit mrtvého. Při něm se uvolnily negativní síly, které přetrvávají zde dodnes.

Silná negativní energie podle něj spočívá na levém rameni kříže u bočního vchodu kostela.

KOMU PATŘÍ TAJEMNÁ TVÁŘ

Na zděném štítu kostela prosvítá tajemná tvář. Někteří věří, že je to tvář dívky unesené sem umrlcem, který vystupuje v Erbenově baladě. Umrlec zde také má svůj zarostlý a neudržovaný hrob.

Jiní si myslí, že je to tvář hradní paní, která zemřela při porodu a někdy se na nedalekém hradě zjevuje jako bílá paní. Místní zase tvrdí, že se podobá jedné mladé dívce, která před 20 lety zahynula na nedaleké silnici při autonehodě.

Záhadou ovšem zůstává, proč i po překrytí omítky novým nátěrem dívčí tvář znovu vystoupí na povrch.

VYPÁLENÝ KOSTEL A HROMADNÝ HROB

S Velharticemi se pojí i další tragické události. Zdejší hrad, údajně propojený se hřbitovním kostelem podzemní chodbou, vlastnil v 17. století španělský dobrodruh Martin de Hoeff-Huert.

Ten prý zdejší obyvatele obracel na katolickou víru poměrně drastickými způsoby. V hradní hladomorně umučil desítky lidí.

Kolují i zvěsti, že na místě kamenného kostela kdysi stával dřevěný kostel, do kterého se jednoho dne ukryli osadníci s ženami a dětmi před lupiči. Ti kostel vypálili a nešťastníci uhořeli zaživa.

Na hřbitově se má také nacházet neoznačený hromadný hrob, kam byly naházeni zavraždění sudetští Němci během divokého odsunu po 2. světové války.