Pod dlážděnými ulicemi Jihlava se rozprostírá tichý labyrint chodeb, který dodnes dráždí fantazii. Říká se, že sem za druhé světové války sestupovali nacisté nejen kvůli bezpečí, ale i kvůli něčemu mnohem tajemnějšímu. Hledali zde úkryt… nebo snad odpovědi na nějaké otázky?

Jihlavské podzemí patří k nejrozsáhlejším v Česku. Jde o desítky kilometrů chodeb, ražených už od středověku, které se vinou pod téměř celým historickým centrem. Jeho původ byl dlouho záhadou:

spekulovalo se o těžbě stříbra i vojenském využití, dnes se většina historiků přiklání k tomu, že šlo především o sklepy a hospodářské prostory. Přesto si podzemí uchovalo auru tajemství, kterou ještě zesílily události 20. století.

Během druhé světové války totiž nacisté část chodeb upravili a využívali je jako protiletecké kryty. A právě tehdy začíná příběh, který dodnes balancuje mezi historií a legendou.

Natřeli chodbu svítící látkou?

Podle některých svědectví se o jihlavské podzemí zajímaly i nacistické složky posedlé okultismem. Tradice spojuje jejich přítomnost například se slavnou „svítící chodbou“, jejíž stěny po nasvícení záhadně zelenkavě září.

Jedna z teorií tvrdí, že ji německá armáda natřela luminiscenční látkou, snad kvůli orientaci v temnotě. Jiní ale věří, že šlo o experimenty nebo snahu využít podzemí k neznámým účelům.

V poválečných vyprávěních se objevují i zmínky o zvláštních pocitech, nevysvětlitelných jevech či stínech pohybujících se v chodbách, jako by zde něco zůstalo.

Co tu vlastně hledali?

Realita a legenda se tu prolínají až nebezpečně těsně. Faktem je, že nacisté podzemí skutečně využívali a dokonce se pokusili vytvořit jeho mapy, ty však byly na konci války zničeny. Co přesně zde hledali nebo dělali, zůstává nejasné.

Bylo to jen praktické využití prostoru v době bombardování, nebo i snaha proniknout k něčemu skrytému, co pod zemí dřímá po staletí?

Jihlavské podzemí tak dodnes zůstává místem, kde historie končí a začíná tajemství a kde se i obyčejná chodba může stát branou do neznáma.